Článek
Pokud akcteptujeme, že se videohry staly součástí mainstreamové kultury někdy začátkem 80. let, filmy, ve kterých videohry hrály důležitou roli, na sebe nedaly dlouho čekat: The Last Starfighter, Wizard, Wargames, Tron...
Ovšem první mainstreamový hollywoodský film, natočený podle konkrétní videohry, byl až Super Mario Bros. v roce 1993. Film tenkrát propadl a je učebnicovým příkladem toho, jak nenatáčet videoherní adaptace.
Především: Film o dvou instalatérech, zachraňujících v alternativní dimenzi princeznu před armádou mutantů, určitě není zamýšlen jako umělecké dílo a určitě nebude dostávat ceny na renomovaných festivalech. OK.
Jako zábavný film pro někoho, kdo nezná videohry se Super Mariem, tento film také těžko bude fungovat. Nejen, že nedává smysl (Jaká princezna? Jací mutanti? Jaký miniaturní dinosaurus?), ale neobsahuje ani ucházející akční scény nebo trochu slušné vtipy. OK.
Takže zbývá možnost, že jde o film zaměřený výhradně na fanoušky videoher - což není špatný záměr. Koneckonců, Super Maria prý identifikuje větší procento populace, než Mickey Mouse. Tady se ovšem nabízí otázka: Proč jsou hry se Super Mariem tak oblíbené?
Není to kvůli tomu, že je v nich nějaký obtloustlý skákající instalatér s knírkem, nějaký malý roztomilý dinosaurus a nějaká princezna. Jde o to, jak přesně vypadají a jak přesně se chovají - proto je hráči mají rádi. Bob Hoskins se nikdy nebude chovat jako panáček o velikosti 16x16 pixelů a zmenšený dinosaurus z Jurského parku (Yoshi ve filmu) nikdy nebude tak roztomilý jako byl originální Yoshi (ať už ten osmibitový nebo ten trojrozměrný). Ano, z hlediska klasického filmového producenta je srandovní malý pajďulák s vysokým hlasem málo cool na celovečerní film. Ale nenapadne toho producenta, že ta hra byla úspěšná právě proto, že vypadá tak, jak vypadá, a je proto nesmyslné "vylepšovat ji" tím, že z ní uděláte něco zcela jiného?
Totéž platí pro většinu dalších videoherních adaptací: I když pomineme jejich umělecké (ne)kvality, většinou v nich postavy a prostředí vypadají zásadně jinak, než ve videoherních předlohách. I film Mortal Kombat, u kterého jsem se poměrně dobře bavil, není příliš věrným převedením videohry na plátno. A nejlepší hodnocení, jaké jsem kdy dal videoherní adaptaci, bylo 80% pro Final Fantasy: Esenci života, kterýžto film ovšem neměl naprosto nic společného s žádným dílem stejnojmenné videoherní série.
Zdálo by se, že v posledních letech, kdy většina her obsahuje fotorealistické renderované CGI sekvence, není nic jednoduššího, než natočit celovečerní film využívající stejný styl grafiky. Tímto způsobem vznikl například celovečerní film Final Fantasy VII - Advent Children, natočený podle pravděpodobně nejlepšího dílu této videoherní série (která se teď nachází někde okolo XII. dílu). Abychom byli přesní, grafika v tomto filmu je mnohem úžasnější než CGI sekvence ve stejnojmenné hře (která už je opravdu mnoho let stará) a připomíná úžasné CGI sekvence v nejnovějších dílech FF. Výsledek tedy vypadá na pohled úžasně, ale prostě to není dobrý film! (Ani nebyl promítán ani v amerických kinech, tím méně v našich.)
I když odhlédneme od skutečnosti, že pro nezasvěceného diváka bude nepochopitelné, kdo se to tam právě na chvíli objevil (tvůrci očekávají, že každý divák dobře zná FF VII a jeho postavy) a i když budeme FFVIIAC brát jako film pouze pro videoherní fanoušky, stejně není dobrý. Ano, jeho scény mají podobnou atmosféru, jako CGI scény ve hrách. Ale při celovečerní stopáži je bolestně patrné, že to, co může fungovat v několikaminutových dávkách, prostě nefunguje jako celovečerní příběh, neprokládaný žádnými interaktivními vsuvkami.
Čímž se dostáváme k tomuto týdnu a k filmu Silent Hill. Videoherní sérii vám snad příliš představovat nemusím: Patří k tomu nejstrašidelnějšímu a nejfilmovějšímu, co v oblasti videoher vzniklo (tvůrci Silent Hillu měli určitě ve velké oblibě Davida Lynche a filmy Jakubův žebřík a Hellraiser).
Filmovou verzi Silent Hillu režíroval Francouz Christophe Gans (Bratrstvo vlků, Crying Freeman) a jde současně o triumf i katastrofu. Je naprosto evidentní, že Gans buď musel Silent Hill sám hrát, nebo aspoň velmi pečlivě studovat jak ho hraje někdo jiný. Díky tomu film úžasně vypadá: Přesně takhle jsem si představoval "živý" Silent Hill. Souhlasí úplně všechno.
Kromě toho má film (inspirovaný především druhou hrou) stejnou logiku jako předloha - totiž minimální. Děj pozůstává z náznaků, flashbacků, strašidelných symbolů, brutálních oblud a paralelních světů.
Pokud bych chtěl za každou cenu v Silent Hillu hledat nějaký příběh, asi bych měl říct, že malá holčička má noční můry a křičí ze spaní "Silent Hill! Silent Hill!", takže ji její matka (Radha Mitchellová z Černočerné tmy) naloží do auta a odjede s ní do města Silent Hill (už tohle zní značně divně, ale v rámci snové logiky filmu to dává smysl). Po příjezdu do města jakákoliv "standardní" logika zcela mizí a ocitáme se ve světě Lynche a jeho přátel. Ano, je to přesně ve stylu hry. Nevíme proč ty příšery vypadají tak, jak vypadají. Nevíme proč obyvatelé města dělají to, co dělají (a vlastně ani nevíme, jestli existují). Nevíme, kdo to vlastně spouští sirénu vždy těsně předtím, než se město ponoří do pekelné tmy. Pravda, nic z toho nevíme ani ve hře. Ve hře Silent Hill se ovšem hráč nepozastavuje nad tím, že musí najít důležitý klíč v ústech vyschlé mrtvoly, omotané ostnatým drátem, nad kterou je návodný nápis. Prostě je to "standardní videoherní mechanismus".
Ve dvouhodinovém filmu, který nemůžete ovládat, ovšem totéž působí divně a obávám se, že po hodině i nudně. Silent Hill je rozhodně nejvěrnější filmovou adaptací videohry. Jeho atmosféra je téměř přesně stejná. Uslyšíte v něm dokonce stejnou hudbu! Rozhodně tleskám režisérovi, který to všechno tak pěkně vystihl a měl evidentní úctu k předloze!
Ale začíná ve mně klíčit podezření, že udělat dobrý film, inspirovaný videohrou prostě není možné. Výsledek, zdá se, buď přesně kopíruje styl videohry, a tudíž není dobrým filmem, nebo je dobrým filmem a pak nemůže mít atmosféru videohry.
Přesvědčí mě někdo o opaku? Peter Jackson právě produkuje filmovou verzi videohry Halo...
Ve zkratce...
První trailer (spíš teaser) na třetího Spider-Mana je tady.
Zajímavý článek (s obrázky "před a po") o tom, jak se digitálně omlazovali Patrick Stewart a Ian McKellen v X-Men 3.
U příležitosti světové premiéry druhých Pirátů z Karibiku byla za obrovské peníze "updatována" stejnojmenná atrakce v Disneylandu. Například při ní teď hraje Zimmerova hudba a uvidíte Johnnyho Deppa. První (velmi špatný) záznam je k vidění a slyšení tady.
A na závěr jedna reklama: Aby byla vaše rána opravdu šťastná.