Vídeňská Albertina zve na mistrovské kresby Leonarda da Vinci a Albrechta Dürera

Jde o tzv. chiaroscuro (slovo pochází z italštiny, znamená šerosvit - pozn. red.), techniku, kterou malíři používají na vytváření kontrastu světla a stínu. Milovníci umění pojem znají, ale na výstavě zjistí, jak geniálně ji umělci využívali ke „kresbě světlem“ na barevný papír.

Techniku k největší možné dokonalosti v Itálii dovedl Leonardo da Vinci a v Německu Albrecht Dürer. Od každého z nich v Albertině uvidíte 26 kreseb. Výstava však představí i díla Rafaela, Tiziana, Hanse Holbeina staršího a mnoho dalších renesančních umělců. Celkem až 150 kreseb.

Přibližně dvě třetiny obrazů pocházejí ze sbírek Muzea Albertina, zbytek jsou zápůjčky, ale jedinečné. Třeba z Královské sbírky současného krále Karla III., Louvru, Metropolitního muzea v New Yorku, Uffizi ve Florencii, z berlínského Kupferstichkabinett, Britského muzea a dalších.

Výstava potrvá do 9. června 2025 a je moudré neváhat a vypravit se na ni. Kresby, na rozdíl od malby, jsou mnohem citlivější a choulostivější na světlo. Lze předpokládat, že cenné originály budou uloženy zpět do chráněných depozitářů a šance je vidět budeme mít až za mnoho let.

Využít při kresbě barevný papír byl od renesančních malířů skvělý nápad. Barva podkladu určuje hlavní tón a umělec se může rozhodnout, zda „půjde směrem“ ke světlu nebo stínu. Má totiž k dispozici techniku, při níž vznikají vysoké kontrasty. Ty úžasně modelují a také vytvářejí dojem trojrozměrnosti.

A to se skvěle hodilo Leonardovi da Vinci pro přípravu kreslených studií a skic. Využíval je jako přípravu pro další tvorbu, ať už malbu nebo sochařské dílo. Víc ho ale kresba nezajímala, byla to jen fáze v tvůrčím procesu.

V Německu a v severních zemích tomu bylo u renesančních umělců úplně jinak. Kresbu technikou chiaroscuro na barevný papír „odkoukali“ u Italů, ale naložili s ní po svém.

Povýšili ji totiž na svébytné dílo, které se dostalo ven mimo dílnu malíře. Dokládají to i na kresbě pečlivě umístěné monogramy, nápadně vložené datace či dedikační nápisy.

V renesanční Itálii si mohli umělci pořídit barevný papír připravený již z výroby. Byl modrý a říkalo se mu carta azzura. Přesně na něj připravil Leonardo studii koní pro nikdy nerealizovaný bronzový jezdecký pomník, který si objednal Ludovico Sforza.

Na modrém papíře nakreslil i studii apoštola k jeho slavné Poslední večeři páně, kde detaily tvořil kovovým hrotem.

Během svého florentského období kreslil na nápadně pestré podklady, které se musely záměrně barvit. Byly zářivě červené, oranžové, světle fialové, růžové či v krémových odstínech. Na nich používal kovový hrot, jehož linie někdy překresloval perem a tuší, aby kresbě dodal ještě více detailu a přesností.

Leonardo da Vinci byl ale velmi zvídavý člověk, který neustále bádal a něco vynalézal. Inovaci přinesl i do techniky kresby. Byl pravděpodobně prvním člověkem, který kreslil červenou křídou na papír s červeným podkladem. Proč to dělal?

Zjistil totiž, že červený podklad mu při studii aktů pomáhá lépe zobrazit odstíny těla.

Nám se to může zdát jako nepodstatný detail, ale tento „vynález“ techniky červené na červenou ovlivnil další renesanční umělce, kteří ji poté začali s nadšením používat.

Až budete v Albertině, pečlivě si prohlédněte tuto „červenou“ techniku na dvou dílech. První nese název „Stojící mužský akt“, druhý „Poprsí starého muže“.

Kromě virtuózní kresebné techniky vás určitě zaujme i fakt, že vystavené originály jsou zápůjčka z hradu Windsor a jsou součástí Královské sbírky současného krále Karla III.

Roku 1506 německý renesanční malíř Albrecht Dürer pobýval v Benátkách. Právě tam se seznámil s běžnou italskou praxí pracovat na barevných papírech. Poznal tmavomodrý papír carta azzura, který od té doby provází i jeho kresby.

Struktura povrchu papíru přímo z výroby ale nebyla moc dokonalá, proto si začal sám připravovat modrý a zelený podklad na jemný povrch. Mohl kreslit více detailně a jemně. Vnější obrysy kreseb načrtával mimořádně jemnými tahy štětce, stínované plochy zvýrazňoval nejtenčími vrstvami zředěné tuše.

Historici umění stále nemají jasno v tom, zda se Dürer v Itálii potkal s o generaci starším, tehdy již velmi slavným Leonardem, či nikoliv. Není to ale důležité.

Jisté je, že Albrecht přenesl techniku chiaroscuro na barevném papíru do Německa a severních zemí. Tam se stala naprosto svébytnou kresbou, nikoliv jen studií, a dle mého názoru italské malíře ve své dokonalosti předčila.