Velmistři Karpov a Spasskij otevřeli v Galerii DOX výstavu Umění šachu

Výstava patnácti šachových figur je pro veřejnost otevřena od 1. dubna do 28. června. Na uskutečnění exhibice spolupracovala londýnská umělecká společnost RS Ltd, která se zabývá produkováním novátorských projektů.

Patnáct umělců z celého světa - Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread - se podíleli na vytvoření ojedinělého souboru šachovnic a šachových figur z rozličných materiálů: plyše, gumy, dřeva, skla, porcelánu, stříbra či dokonce jantaru.

Každý z umělců pojal pojem šachy po svém. Projekt se stal ideálním prostředkem, jak  širokou veřejnost, která se o umění tolik nezajímá, přimět k návštěvě galerie.

Britská umělkyně Rachel Whiteread se při tvorbě šachových figurek z miniaturního nábytku inspirovala svou láskou k domečku pro panenky. Stejně komplikovaná a hravá je i šachová souprava Toma Friedmana, skládající se z mini-retrospektivy jeho nejznámějších děl.

Barbara Kruger vytvořila první mluvící šachy, v nichž jsou jednotlivé figurky naprogramovány tak, že při manipulaci s nimi tyto figurky položí nějakou otázku nebo pronesou nějaký výrok.

Souprava Damiena Hirsta se skládá ze skleněných a stříbrných odlitků lékařských lahviček označených rytými stříbrnými štítky, které fungují jako šachové figurky.

Paul McCarthy z Los Angeles je vášnivým hráčem šachu a jeho souprava je vyrobena z náhodných objektů nalezených v jeho vlastní kuchyni, jako je mlýnek na kávu nebo láhev od kečupu, která slouží jako věž.

Pozvaní šachoví velmistři z minulého století si zahráli partii naslepo, která se podle regulí nezapočítává do oficiálních tabulek. Zároveň si stihli prohlédnout vystavené exponáty.

Karpov se vyznal z toho, že šachovnice i figurky sbírá: "Sháním vše, co se týče šachů, Ze šachovnic pochopitelně dávám přednost těm ze dřeva. Zároveň se chystám vydat knihu o šachách." Výřečnější Spasskij dodal, že šachy nesbírá ani si je neschovává: "Samozřejmě že hraji výhradně se dřevnými šachy."

Před rozhovorem se oba velmistři zeptali, zda budeme hovořit v angličtině, či v ruštině. Když jsme vybrali angličtinu, Boris Spasskij se vyznal, že angličtinu tolik neovládá, přesto byl velice výřečný, divoce gestikuloval oproti Karpovovi, jenž odpovídal většinou jednou větou a oproti kolegovi působil vážněji a klidněji.

Karpov: Nejenže jsem předsedou představenstva Peace Found, angažuji se zároveň v rozličných humanitárních organizacích. Hodlám se kandidivat na předsedu mezinárodní šachové federace.

Ne, a ani to není technicky možné, jelikož partie bude elektronicky promítána na stěnu.

Spasskij: První partii naslepo jsem hrál v roce 1965. Tehdy mi trenér řekl, že budu hrát simultánní exhibici proti šesti hráčům. V té době jsem vůbec netušil, co to hra naslepo je. Několik her sem vyhrál, ale ta poslední byla velmi náročná. Trvala dvě a půl hodiny. To bylo naposledy, kdy jsem naslepo hrál. Někdy se mi takové partie objevují ve snech.

Karpov: Všichni hráči někdy hrají partie naslepo kvůli následné analýze. Když mi bylo osm nebo devět let, jezdili jsme s ostatními dětmi, trenéry a pedagogy na různá soustředění. V jedné místnosti nás spalo více dětí, a když jsme usínali, potmě před spaním jsme spolu hráli partie naslepo.

V roce 2006 jsme spolu hráli naposledy. Bylo to na Korsice. Chcete přesné místo..? (oba se smějí)

Karpov: Jinak jsem šachový zápas naposledy hrál v listopadu 2009 v Moskvě.

Spasskij: Můj poslední zápas se odehrál v prosinci 2009 proti Viktoru Koršnojovovi, kterému je již 79 let. Zápas byl krvavý, byl to souboj dvou rozlícených koček, navíc venku zuřila sněhová bouře. Vypadalo to, že vyhraju, ale po dlouhém boji jsem se rozhodl, že mu nabídnu remízu. Zabušil jsem mu na dveře, a on remízu přijal. Všichni, včetně jeho ženy, jsme za to byli rádi. Už dávno jsem přestal hrát "navážno".