Článek
„Něžné vlny jsou příběhem první osudové lásky. Možná proto jsou oproti předcházejícím peprným a pikantním komediím přeci jen jemnější, laskavější a jak název napovídá, něžnější,“ řekl scenárista a režisér Jiří Vejdělek, který Něžnými vlnami navazuje na své úspěšné příběhy o lásce a naději, které se nikdy nesmíme vzdát.
„Něžné vlny jsou vzpomínkou na mé dětství a dospívání, tedy dobu, kdy jsem byl dosud nepolíbený a ve věcech lásky ještě pouhý samouk,“ dodal.
Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce, a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority – především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989.
Pelíšek uvnitř
„Já doufám, že lidem především bude dobře, že se budou usmívat, že budou mít pocit takového pelíšku vevnitř. Já jsem u přečtení scénáře tento pocit upřímně měla, usmívala jsem se a říkala jsem si, že v tom filmu je všechno v tom smyslu, že je tam i napětí i láska, úsměvné věci a těžké věci, i přátelství, že je to ten náš život,“ říká Táňa Pauhofová.
„Jako na první dobrou mě napadá slovo něha a to mě napadalo i po přečtení scénáře. Něha je to správné slovo, i když ta figura, kterou hraji já, je brutální blázen, tak i přesto něha,“ dodává Hynek Čermák.