Ve Stavovském divadle jdou do finále "zlatí hoši" z Nagana

Skutečnost, že libreto k opeře napsal se skladatelem Martinem Smolkou (1959) herec, moderátor a dramatik Jaroslav Dušek (1961) a že Nagano režíruje herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka (1954), nutně budí podezření, nejde-li o recesi.

"Opravdu ne, téma pro společnou operu jsme s Martinem Smolkou hledali řadu let," tvrdí Jaroslav Dušek. Zpočátku to měla být intelektuální záležitost, týkající se Krišny nebo Prométhea, ale nakonec oba autoři skončili u hokeje.

Co má výsostně stylizované operní umění s hokejem společného? "Je tu hned několik styčných bodů. Například rituál - hokejisté i operní zpěváci mají své rituály, které "před zápasem" dodržují. Hokej s operou spojuje i velké nasazení a množství vydané energie," tvrdí Dušek.

A skladatel Martin Smolka dodává, že hokej a vše okolo něj je jen hra, na druhé straně opera Nagano připomíná důstojné kořeny sportu v olympijských hrách, starořecký ideál kalokagáthiá (vyváženou tělesnou i duševní zdatnost) a heroičnost vrcholných sportovních výkonů.

Opera Nagano má - jako správné hokejové utkání - tři třetiny a prodloužení. V první třetině se ocitáme v šatně při přípravě na utkání, ve druhé se ve zkratce připomenou tři klíčové zápasy - čtvrtfinále s USA, semifinále s Kanadou a finále s Ruskem - a ve třetí třetině se již udílejí medaile. Opera je samozřejmě o našich "zlatých hoších" z Nagana, ovšem hlavním hrdinou není Jaromír Jágr ani Dominik Hašek, ale brankář Milan Hnilička, který si v Naganu nejenže nezahrál, ale ještě ho opominuli při rozdávání medailí.

Podle libretisty Jaroslava Duška je ale Nagano především fantazií a hrou, nikoli dokumentem o vítězství českých hokejistů v Japonsku. Hravost je Duškovou hlavní divadelní devizou a je patrná i při letmém pohledu do textu libreta. "Hašek, Hašíček, Hašan, Hašánečíček, Hašek je bůh!" zpívají Dominátorovy fanynky. 

"Zajímal nás zvuk, barevnost slabik, neváhali jsme sáhnout i k stylizovanému básnickému jazyku," říká Dušek. Důkazem jsou slova, jimiž kapitán Růžička vzletně povzbuzuje mužstvo: "Už dost shrbených hřbetů! Už dost svěšených hlav! Rozraz val, zuby ceň, spár tas! Bij a kuj a drť a vři a řvi, zuby ceň! Pal a vraž a sper a val, rozraz val!"

"Nagano je výsostně umělecký artefakt, ne zábavná show připomínající cosi z historie českého ledního hokeje," řekl na předpremiérové tiskové konferenci ředitel Národního divadla Daniel Dvořák. A tvůrci opery mu dávají zapravdu. Rozhodně nepůjde o ilustraci hokejových utkání, ale o stylizovaný divadelní tvar.

Žádný led tu rozhodně nenajdete a bruslit se bude jen v tanečním náznaku. Rozhovor Jágra s ledovou plochou je hudební dialog, v němž ledovou plochu zpívá půvabný ženský sbor. Na otázku, jak by žánrově charakterizovali svou operu, krčí tvůrci rameny: "Hokej v opeře."

Původní název opery zněl Ostrov Hokej-do, ale na začátku byly v úvaze i tituly Kdo neskáče není Čech či Sen o zlatu. Nakonec zůstalo lakonické, výstižné a dobře prodejné Nagano.

Scénu pro operu Nagano navrhl designér a architekt Bořek Šípek (1949). Je to jeho první velká práce pro divadlo, ale k opernímu umění chová Šípek - podle svých slov - sympatie a jezdí za ní až do Amsterodamu. "Věřím, že to bude další úžasný Šípkův artefakt," vyjádřil své okouzlení dílem kolegy scénograf a ředitel Národního divadla Daniel Dvořák.

Nejblíže jak k hokeji, tak i k opeře má režisér Ondřej Havelka, jehož otec byl skladatel Svatopluk Havelka. Ondřej kromě zpěvu a divadla rád hraje hokej a vystudoval operní režii, i když Nagano je první operní inscenací, kterou realizuje. Je režisérem klidným, který (až na vzácné výjimky) na kolegy nekřičí a je ochoten vše vysvětlit i předvést.

Jeho největším nepřítelem je čas. "Při běžném zkušebním provozu nemohu věci vypilovat a vycizelovat tak, jak bych si přál. Ale věřím v elán a tvůrčí invenci představitelů, že to dotáhnou do finále," tvrdí režisér týden před premiérou.

A koho na jevišti uvidíme? Brankáře Hniličku zpívá mladý barytonista Václav Sibera, který má bližší vztah k opeře (i soudobé) než k hokeji. Legendárního útočníka Jaromíra Jágra vytvoří tenorista Aleš Briscein, jemuž fakt, že hraje "velkého" Jágra dodal vážnosti i při nedávném hostování v Kanadě.

Do role Dominika Haška obsadili autoři kontratenoristu Jana Mikuška. "Když máme útočníky hrdinné tenory, pak Dominik Hašek jako hokejový bůh musí být posazený ještě výš. A proto ho zpívá kontratenorista, " vysvětluje skladatel Smolka. (Kontratenor je využíván zejména ve staré hudbě a jeho barva hlasu se blíží ženskému altu).

"Měl jsem trochu strach, aby Hašek nebyl vnímán jako zženštilý, ale vysvětlení, že jako bůh musí být výjimečný, beru," říká Mikušek. Ostatně jeho Dominik jakožto bůh zpívá pouze latinsky.

Překvapením pro diváky bude vystoupení Jaroslava Haška a jeho Švejka a dokonce i Václava Havla, jehož ztělesní basista Jiří Uherek.

Ale dosti prozrazování. "Raději se přijďte podívat," radí skladatel Martin Smolka s tím, že jeho hudba není žádný neposlouchatelný experiment, ale je přístupná a vlastně tradiční. A navíc slibuje, že Nagano bude i velkou "hrou, iluzí, šalbou a mámením, pohádkou, vábením neskutečna."