Vančura v divadle Celetná: Tento způsob léta zdá se být opět nešťastný

Oprášili jeden z vrcholů české prózy dvacátého století, dramatizaci Rozmarného léta Vladislava Vančury. A pro věrné diváky v létě, jež jeví se býti stejně nešťastným jako ono v říčních lázních Antonína Důry ve Varech Krokových, připravili na dnešní večer (čtvrtek 28.7.) o svátku Svatomíra dokonce Rozmarný bonus.

Než pokochejme se nejprve kolektivní prací, u jejíhož scénáře a textů písní rozverných skví se autor „Kašpar“. Je tedy inscenační scénosled dílem kolektivním. Melodie, pravda nepříliš zapamatovatelné, takže i herci s nimi občas zápasí, má na svědomí Petr Malásek, hercům do vod Olše kázal vstupovat Jakub Špalek.

Ctí Kašpary, že si troufli nekopírovat slavný, na druhého Oscara pro Jiřího Menzla nominovaný film. A nezískal ho jen kvůli nepřeveditelnosti Vančurovy češtiny do jakéhokoli jiného jazyka.

Hodně si Špalek troufal: na předslovy, komentáře. Někomu možná bude chybět, že se plebejsky nemoudří třeba při přišívání ucha kanovníka Rocha. Kašpaři ale na světlo boží vytáhli jiné sentence, stejně půvabné – a zapomenuté, když lidi už knížky nečtou.

V Celetné mají rádi vodu. Užili si jí herci ve Schovance, ráchali se v ní srdnatě také rozmarní aktéři. I na diváky pamatovali. Cákání budiž jim odpuštěno víc než občasný kraul v textu, místy příšerně vyslovovaném. U Vančury hřích skoro smrtedlný.

Jan Potměšil jako Důra nerad s ním opouští léta, v nichž vášně bývaly krvavé, Tomáš Karger a František Kreuzmann coby jeho kumpáni plukovník Hugo a kanovník Roch jako by hráli prázdninově utlumení. Zato Eva Elsnerová je na jevišti měštkou znalou odpuštění vlastních vroucně vilných vin manželovi Antonínovi.

Kouzelníkovi Arnoštkovi Míly Tichého se kouzla mimořádně nevedla, zalátaná byla jako jeho spodky. A jeho schovanka Anna Elišky Mesfin Bouškové je půvabně rozdávačná mužům věkem zmohlým, a proto věrná. Hostinského a jeho ženu si vystřihli Špalek a Irena Kristeková, tedy aspoň na úterní premiéře, asi deváté…