Článek
Zbraně jsou Marhoulovou vášní. V minulosti se zapojil do přípravy vojenských oslav konce 2. světové války v Praze a v Plzni. Leccos o nich také ví.
Alec Baldwin při natáčení zastřelil kameramanku a postřelil režiséra
„Jak se vůbec mohla na place používat ostrá munice? Nikdy jsem to nezažil, a dokonce o tom ani neslyšel. Jak se tam vůbec mohla dostat? Kdo ji dal do zbraně? A proč sakra vůbec?“ zmiňuje otázky, které ho v souvislosti s tragédií na natáčení napadají. Odpovědi na ně sám nemá.
Václav Marhoul: České lvy za Tobruk jsme slavili do půl páté
„Existují tři základní pravidla, která se při výcviku, při JAKÉKOLIV manipulaci se zbraní, neustále, stále dokola zdůrazňují. Za prvé: se zbraní zacházej VŽDY tak, jako kdyby byla nabitá. Za druhé: NIKDY nemiř na nic, na co nechceš OPRAVDU střílet. Za třetí: NIKDY neměj prst na spoušti, dokud nenamíříš a dokud nebudeš rozhodnutý opravdu střílet,“ vyjmenovává zásady, které je nutné (nejen) při natáčení filmů dodržovat.
Podle Marhoula se muselo při americké tragédii sejít všechno: „Tolik osobních selhání ze strany ne jednoho, ale dalších lidí ze štábu, které nakonec vedly k takové děsivé tragédii...“
Střelba na place jako nešťastná náhoda. Zhroucený Baldwin opustil po výslechu policii
Anebo je tu ještě jedna varianta, doplnil: „Pokud šlo o ostrý záběr a Baldwin střílel směrem na kameru – podobné záběry se dělají, aby to vypadalo, že míří na jinou filmovou postavu –, je v tom nevinně. Zbraň převzal v dobré víře. A není povinností herce ji kontrolovat... Je mi ho upřímně, hluboce líto.“
Důležité je obecně podle něj vědět následující: „Žádná skutečná zbraň, byť třeba i znehodnocená, není hračka.“