Článek
„V posledních letech naši tvorbu nijak nekomentoval. Dělo se to ale za bolševika, kdy intelektuálové Havel a Jirous s bigbíťákem Mejlou Hlavsou často diskutovali o kultuře i politice. Tehdy to dávalo smysl.“
Havel se pyšnil čestným titulem nehrajícího člena kapely. Na jeho chalupě totiž v době normalizace a pronásledování natáčela některé své nahrávky.
Zabavili jim technické zařízení, následně se zformovala Charta 77
Od roku 1968 se v ní vystřídalo na čtyřicet hudebníků. Většina z nich v ní strávila krátkou dobu. S nástupem normalizace jí byl v roce 1970 zrušen profesionální status a zabaveno technické zařízení. Šikana ze strany státních orgánů vyvrcholila zatčením muzikantů v březnu 1976. Reakcí na to pak byly protesty mezinárodní kulturní veřejnosti, při nichž se zformovala pozdější Charta 77.
Václav Havel s odcházejícím komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem
V zahraničí vydaná předrevoluční alba, která u nás kolovala v kopiích, mohli ale Plastici ve své vlasti vydat až po roce 1989. Od konce 80. let do roku 1997 se setkávali nárazově a vztahy mezi muzikanty byly chladné. Roku 1997 se ale Hlavsovi, zakladateli skupiny, ozval prezident Havel s prosbou, aby se dali dohromady a zahráli ke dvacátému výročí vzniku Charty 77.
„Dopadlo to skvěle. Posluchači byli nadšení a my také. Hned jsme se rozhodli, že když už máme čtyři písničky, tak zkusíme pokračovat,“ hodnotil vystoupení další člen kapely Jiří Kabeš. Od té doby skupina funguje, byť se v roce 2001 musela vyrovnat se smrtí Mejly Hlavsy.
Blaženě se usmíval na pódiu
„Nejraději vzpomínám na to, jak jsme před několika lety hráli na narozeninách knížete Karla Schwarzenberga. Václav za mnou přišel a poprosil mě, jestli by si jako nehrající kapitán mohl sednout na pódium. Přirozeně jsem s tím souhlasil. Byl tam asi tři minuty a blaženě se při tom usmíval,“ vzpomíná Karafiát.
První reakce
VLASTA CHRAMOSTOVÁ, herečka
Zemřel mi kamarád. Cokoli řeknu víc, budou jen slova.
KAREL SRP, šéf Jazzové sekce-Artfóra:
Zemřel člověk, který pro mě představoval osobnost, jež nejvíce změnila politické poměry ve východní Evropě v druhé polovině 20. století.
Ve vězení na Borech jsem ho prakticky střídal, měl jsem stejný úsek i stejné bachaře, takže jsem poznal, jak to tam měl i jako kuřák hodně těžké.
Odvezli ho právě odtud do Nemocnice pod Petřínem, kde měl umřít, ale on se z toho vykřesal. Několikrát jsem s ním a Olgou seděl v antonu, když nás odvážela bezpečnost. Poznal jsem ho v mezních situacích a musím říci: klobouk dolů.
EVA KANTŮRKOVÁ, spisovatelka
Je mi líto, že umřel. Byl to člověk, který podstatně ovlivnil dějiny. A co lze říci více? Byl to také člověk, o kterého se pokoušela moc. A on se ji v té situaci rovněž pokoušel ovlivňovat.
MICHAL VIEWEGH, spisovatel
Řeknu jednu větu: bohatý, statečný, naplněný velkolepý život. Čtyři přívlastky vyslovené v bezprostřední reakci. Jeho odchod nepovažuji za tragédii, protože jeho život byl opravdu naplněný.
EMIL VIKLICKÝ, skladatel a jazzový klavírista
Je to velká ztráta člověka i symbolu, kterým jsme byli pro svět výjimeční. Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl pracovat na melodramech z jeho textů pro americkou uměleckou veřejnost. Byla to skvělá práce i díky setkání s Václavem Havlem a jeho podnětům. Zpráva o jeho odchodu mě velmi osobně zasáhla.
JIŘÍ DAVID, výtvarník
Vážím si toho, že jsem mohl Václava Havla osobně vícekrát zažít, a to již před rokem 1989, hovořit s ním a taky se smát. I když jsem ho několikrát „zneužil“ ke svým uměleckým projektům, vždy mi říkal: „Dělejte si se mnou, co chcete.“ Nebyl to tedy ješitný, namyšlený, sebestředný, politicky prázdný nabob, i díky tomu se mohlo rozsvítit neonové srdce na Hradě.
V lednu loňského roku pokřtil ještě Havel v pražském Paláci Akropolis skupině nové album Maska. „Není dobré polévat desku. Člověk tak přichází o šampus, kterého se raději napiju,“ řekl na pódiu za bouřlivého aplausu.
