Hlavní obsah

V románě Mluviti pravdu potřebuje člověk k životu naději

Právo, František Cinger

Po úspěšné prvotině Prsatý muž a zloděj příběhů, v němž psal o dobrodružném hledání sebe samého, vydal Josef Formánek druhý román Mluviti pravdu. Váže v něm dva osudy, Bernarda Marese, narozeného 1924, a opět svůj vlastní.

Článek

„Všechno si způsobujeme sami. Bolest. Radost. …a nevědomě sčítáme příkoří, která nám způsobují druzí, ne ta, kterých se dopouštíme,“ říká Formánkův vypravěč, jemuž dal autor ctižádost vypovědět na příběhu muže, který žije v chatce uprostřed smetiště, hrůzy 20. století ve středu Evropy. „Odměnou za utrpení ti bude poznání.“

Mares je nalezenec, jehož mexická kráska odložila na schody vídeňského kostela a rozhodnutím kmotra se dostal do Třebíče, k jeho sestře Anně. Bez dechu čteme jeho osudy, které spoluurčují řádové sestry podobně jako kamarád v sirotčinci.

Tam se Mares dostal, protože Marie žárlila na Annu, že nalezla smysl života, a nechtěla přijít o její náklonnost. Tak ji připravila o Bernarda.

Osudová láska příslušníka SS k židovské vězenkyni

„Netušila, že když si chceme něco vzít násilím, nikdy to nedostaneme, že dobro konané proti vůli je první branou do pekel,“ říká vypravěč. Chce vyslovit trochu víc než jen dva příběhy ve zběsile pádícím čase.

Osudová je Maresova láska k Sophii Rubensteinové, kterou si zamiloval jako židovskou vězenkyni v Mauthausenu, kam jako řidič vojsk SS přijel pro náklad uniforem. A bůh byl na konci války dál, než kdy jindy, říká.

Nadsázka a ironie

„…jsem prostě na psaní šnek, co za sebou nechává stopu, která se někdy na slunci leskne až do prvního deště,“ říká o sobě autor, který má dar obrazného jazyka. S kontrastem, nadsázkou, ironií.

Jako když měl Mares promluvit v západním Německu na pohřbu generála Kleina, který mu pomohl z valdické věznice. Dojetím ze sebe nemohl dostat slovo. „Byla to ta nejlepší řeč, co kdy pronesl.“

V poslední třetině však čtenář neví, zda chce autor podat opakující se Maresův příběh útěku z vězení za láskou, nebo svůj vlastní, kde je hlavním tématem pití „v první lize“. A následné léčení.

Na protipól bývalého tlumočníka Rudé armády, jehož dostihl stín SS, pak komunistického funkcionáře a mnohonásobného vězně trochu málo. Takže zůstává hlavní poselství – ne my, ale naše činy mluví pravdu o nás.

Josef Formánek: Mluviti pravdu

Smart Press, ilustrace Dalibor Nesnídal, 432 stran, 349 Kč

Související témata:

Související články

Se Zdeňkem Svěrákem nejenom o lásce

Podle Zdeňka Svěráka je povídka záhon a román pole. A on vždycky věděl, že pole neobdělává, ale lákala ho práce na záhonech. Tak to píše na obálce své první...

Bára Nesvadbová: Rovnoprávnost? Nesmysl!

Její čtvrtý román Pohádkář byl celých čtrnáct týdnů nejprodávanější knihou v Česku. „Je to příběh fatální závislosti, vášně a životních ztrát,“ vysvětluje Bára...

Padající muž z 11. září

Inspirací románu Padající muž Dona DeLilla byla fotografie Roberta Crewa z 11. září 2001 zachycující muže padajícího z bortící se budovy v New Yorku. I právník...

Výběr článků

Načítám