Článek
Režisér Thorsten Trimpop (narozen 1972) přivedl na scénu čtveřici neherců, aktivních účastníků dění šedesátých let 20. století. Za českou stranu to jsou programátor, jeden z prvních signatářů Charty 77 Václav Trojan a jeho přítel ze studií Ivan Hartl, od roku 1968 žijící v emigraci v Londýně.
Za německou dvojčata Jutta Winkelmannová a Gisela Gettyová, jež prošla cestu od levicového nadšení přes exil v Itálii a USA, kde se stýkala s osobnostmi umělecké bohémy, až po návrat do Německa v devadesátých letech.
Všichni (Hartl z videozáznamu) vyprávějí o svých prožitcích ze šedesátých let a rozvíjejí více či méně naivní politické i osobní úvahy na téma demokracie, paměť, láska, přesvědčení. Výsledný tvar lze jen těžko nazvat divadelní hrou či inscenací.
Jeho síla je v autenticitě aktérů, jejich projev ale nepřesáhne hranici vyprávění. Ve srovnání s produkcemi sdružení Rimini Protokoll, využívajících rovněž projevu neherců, strádala hamburská inscenace neujasněnou koncepcí i absencí výrazného divadelního gesta.