Článek
Mexická malířka Frida Kahlo (1907–1954) je veřejnosti známá především svými expresivními obrazy nebo citovými eskapádami mezi ní a manželem, mexickým malířem Diegem Riverou. Případně si ji lidé ztotožňují s její krajankou, herečkou Salmou Hayekovou, protože ji ztělesnila ve filmu Frida z roku 2002.
Není však tolik známé, že měla velmi vstřícný vztah k médiu fotografie. Už od mládí seděla modelem svému otci, v dospělosti ji fotili i velmi známí fotografové, mimo jiné Man Ray. Kromě toho fotografie sbírala, takže vytvořila velmi zajímavý archiv.
Když byl v roce 2003 za dozoru ředitelky Muzea Fridy Kahlo v Mexiku otevřen v Modrém domě (tam výtvarnice s manželem žila) skrytý archiv, bylo objeveno mnoho snímků velké umělecké i dokumentární hodnoty. Kurátor, mexický fotograf Pablo Ortiz Monasterio, vybral více než dvě stovky dosud neznámých fotografií a vytvořil z nich kolekci, která je k vidění právě v Domě U Kamenného zvonu.
Drsné osudy
Protože ne každý se orientuje v životních osudech malířky, rozdělili organizátoři pro lepší orientaci celou expozici do tematických kapitol nazvaných Původ, Modrý dům, Politika, Revoluce a Diego, Rozbité tělo, Lásky a Fotografie. Zařadili také na velké panely citace malířky, případně jejích přátel, aby tím ještě lépe popsali její životní osudy.
A ty byly mnohdy velmi drsné. Frida si nesla svůj kříž (můžeme-li to tak říct, vzhledem k jejímu levicovému světonázoru) opravdu od raného mládí. Jako malá dostala obrnu a trpěla chronickým onemocněním pravé nohy, po havárii tramvaje byla těžce zraněná, nakonec musela nosit korzet a později jí amputovali dolní končetinu.
Chronické celoživotní bolesti těla i duše eliminovala každý den jednou lahví koňaku a prášky proti bolesti. Na druhou stranu ji to extrémně motivovalo k malování, ale i fotografování. To, že jí talent nechyběl ani při pořizování obrazů na citlivý materiál, ukazuje několik snímků.
Třeba ten, na kterém zachytila momentku mexické fotografky Loly Álvarez Bravo (kolem roku 1944). Ta sedí v černých šatech hispánského střihu s náhrdelníkem na krku a vyčesaným drdolem u domovní zdi. A za její sukní vykukuje malý psík. Kompozice připomíná barokní plátna španělských mistrů.
Tam, kde se Frida nechala fotit sama, například na momentce, kdy vytváří portrét vlastního otce, je jasně patrná její odhodlanost a životní entuziasmus. Na jednom z citátů na stěně malířka říká: „Ale já nevěřím tomu, že břehy řeky trpí proto, že ji nechávají běžet.“ Frida Kahlo však byla řekou vylitou z břehů, válcující svou životní energií vše, co jí přišlo do cesty.
Frida nespoutaná
O bouřlivých letech, které prožila Frida Kahlo v Paříži a New Yorku, je kniha nazvaná Frida nespoutaná. Vyjde 25. října v nakladatelství Metafora a její autorkou je Maren Gottschalková.
Do New Yorku přijela malířka v roce 1938. Její turbulentní manželství s Diegem Riverou bylo v krizi, ale ona si hodlala život v metropoli a vše, co nabízí, užít plnými doušky. Její první samostatná výstava měla úspěch a Frida našla nové přátele i obdivovatele.
Do života jí vstoupil Nickolas Muray, se kterým ji vázal hluboký cit. Právě tento vztah tvoří osu příběhu románu. V tomto období vplula hlouběji do uměleckých kruhů a setkala se s Pablem Picassem, Marcelem Duchampem či Andrém Bretonem.
Během několika měsíců, které ji zavedly do New York City, Paříže a následně zpět do rodného Mexika, dosáhla nových úspěchů. Román prozradí, co stálo za vznikem některých jejích nejznámějších obrazů, a přiblíží dopodrobna proces její tvorby. Líčí rovněž silné pouto Fridy k rodnému Mexiku.