Článek
Lidé začali nejmladší dceru českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské uctívat jako světici brzy po její smrti. Příčinou byl její altruismus projevujícím se velkorysou dobročinností, rezignací na světské pocty a nezištnou péčí o chudé a nemocné. Z historických pramenů a legend vyplývá, že jedním z charakteristických znaků jejího jednání byl kromě jiného i pocit zodpovědnosti za společnost a stát. Rozvážnost a uvážlivost se projevila v době rozkvětu přemyslovského státu i v údobích politických a sociálních krizí.
Svatá Anežka Česká se narodila kolem roku 1211 a zemřela 6. března 1282. O její kanonizaci usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV., ale teprve roku 1874 byla prohlášena za blahoslavenou. Svatořečení papežem Janem Pavlem II. se uskutečnilo 12. listopadu 1989 v Římě, jen několik dní před začátkem politických změn v tehdejším Československu.
