Hlavní obsah

V práci se nikdy nesvlékám, říká Mahulena Bočanová

Právo, Věra Míšková

V novém filmu Juraje Jakubiska Post coitum si zahrála jednu z pěti ženských rolí, drsnou barmanku Messalinu. Jak se vyrovnávala s ožehavým tématem sexu jako herečka a jaká atmosféra vládla při natáčení objasňuje Mahulena v rozhovoru.

Foto: Barbora Janečková

pozvánka

Článek

Hrajete v novém filmu Juraje Jakubiska, z jehož názvu Post coitum je zřejmé, že v něm bude hodně sexu. Jaká byla vaše první reakce, když jste nabídku na jednu z pěti ženských rolí dostala?

Že se snad zbláznili, protože jsem přece známá tím, že se stydím, nikdy se nesvléknu a tohle určitě dělat nebudu. Pak jsem si přečetla scénář, a řekla: dobrý, ale ne pro mě. Jenže oni mi zavolali, ať se přijdu jen podívat, že si mě třeba omrknou pro nějaký jiný film. Přišla jsem jednou, podruhé a postupně jsem si to tak zamilovala, že jsem si nakonec vůbec neuměla představit, že roli Messaliny nedostanu. Když mi potvrdili své ano, byla jsem šťastná a pak už to záleželo jen na mém muži, protože ohledy na rodinu brát musím a chci. Řekl, že to je moje práce a nemá s tím sebemenší problém.

Čím vás ta látka tak zaujala?

Je to odstrašující výpověď o současné generaci, o smutných hodnotách, kdy se ze vztahů vytrácí láska. Jsem matka a chtěla bych, aby moje dcera zažila romantiku a lásku jako já. Pokud se nad tím diváci při odchodu z kina zamyslí, jestli si někdo z nich začne víc vážit toho, že on sám má lásku, hezký vztah a jiné milostné eskapády jsou zbytečné, bude dobře.

Co bylo na natáčení nejtěžší?

Málo času, protože producentka Deana Jakubisková platí celý film ze svých a sponzorských peněz, a to je náročné. Pracovali jsme dvacet hodin denně a ráno jsem ještě chodila do dabingu, večer hrát, protože vydělávat musím. Franco Nero z toho byl v šoku. Zhubla jsem o osm kilo a začala jsem kouřit, protože Messalina je typ drsné barmanky, takže kouření se k ní hodí stejně jako černá barva oblečení. Jenže to kouření mi zachutnalo a jako jediné z té postavy zůstalo.

Jak to dopadlo s erotickými scénami, byly pro vás hodně obtížné?

Jak které, třeba s Jiřím Langmajerem jsme kamarádi, takže jsme to zvládali lehce. A například s Francem Nerem jsme mluvili jedině o tom, kde se dá v Praze dobře najíst a o fotbale. Jako žena jsem ho pravděpodobně absolutně nezaujala - nebo je to vážně opravdový profesionál. Má jistě za sebou miliony erotických scén a ví, jak partnerce pomoct.

Jaký je Nero herecký partner?

Báječný. Naprostý pohodář, nehvězdný člověk. Já často pracuji v cizině, i s ním už jsem asi před deseti lety točila, a vím, jak je skvělé, když je chlap frajer a zároveň noblesní člověk. Franco nenahání hrůzu a strach, ale chová se jako kamarád. Zapadl mezi nás, těší se, až přijede na premiéru, telefonuje. A věřím, že se díky němu film dostane i do světa.

Tyhle odpovědi, jak byl každý výborný a na place se vytvořila skvělá parta, jsou natolik obvyklé, že někdy působí až trochu nepravděpodobně. Opravdu to tak bylo?

Je to pravda, bylo. Juraj Jakubisko má dar být otcovský režisér, dodával nám klid a pohodu. Deana je naproti tomu jako čerstvě shozená atomovka. Dohromady to člověka nabudí a uklidní zároveň. Pan Jakubisko jde při natáčení vždycky několika cestami, ne vždycky jsem mu úplně rozuměla, ale vždycky jsem mohla jít za Deanou, a ta mi uměla poradit. Nakonec jsem největší problémář byla já: předem bylo jasné, že se nesvleču a na tom jsem trvala. Brali mě trochu jako psychopata, ale tolerovali mě a prošla jsem celým filmem oblečená. Nakonec k té postavě se to hodí - je to dominantní žena, nosí kožené sako nebo kabát, nenechá si poroučet....

Vaše zásada nikdy se nesvléknout musí být vzhledem k vašemu sexappealu a povolání opravdu dost problematická. Nepřišla jste kvůli tomu o zajímavé role?

Přišla jsem o báječné role! Ale stojí mi to za to. Vím, že jsem typ samičky, milenky, ale mám v sobě záklopku a nikdy to jiné nebude. Vždycky jsem se z toho vylhala, i na jevišti.

Co právě hrajete a co máte před sebou?

Před pár dny jsme měli v Branickém divadle premiéru hry Klíče na neděli,napsal ji i režíroval Antonín Procházka, dále hraju v našem soukromém divadle Háta v dalších třech inscenacích a v Činoherním klubu ve dvou.V září nastupuji do 104dílného seriálu Rodinná pouta na Primě. Ten seriál jde nahoru každým dílem a já věřím v jeho budoucnost. O prázdninách mě čeká malá role v koprodukčním filmu s Američany, dabuji, moderuji. Je toho dost, abych si zase odpočinula a dala si voraz, to mě zachrání jedině těhotenství. Na dalšího potomka se moc těším už teď.

Související témata:

Výběr článků

Načítám