Článek
Průměrný věk se však prý statisticky prodlužuje a nejspíš jako doklad toho posouvá právě přicházející Kassie ve filmu Záměna problémy bezdětných singles o celé desetiletí kupředu.
To ale není zdaleka jediný rozdíl mezi těmito filmy. Třicátnice Bridget v podání Renée Zellwegerové přivedla publiku ještě spoustu vedlejších zábavných postav, přidala nadváhu, (ne)kouření, občas příšernou kocovinu, sem tam hnusné šaty, a hlavně sebeironii a z toho všeho plynoucí salvy smíchu. O to víc si diváci ji i film zamilovali. Kdeže tehdejší londýnské sněhy jsou.
Kdy v komedii končí legrace
Čtyřicátnice Kassie, kterou hraje Jennifer Anistonová, je štíhlá, za všech okolností hezká a úpravná, dobře učesaná i oblečená. Jen žádné oteklosti na ubulených očích. Ve čtyřiceti už potřebujete pořád vypadat nejvýš na dvaatřicet a tady končí všechna legrace. Tu ovšem romantická komedie potřebuje jako sůl.
Kassie je tedy hezká i úspěšná v práci reportérky, nicméně nemá manžela ani stálého milence. Má „jen“ nejlepšího kamaráda Wallyho, čerstvé odhodlání pořídit si dítě s darovaným spermatem (nikoliv s funkčním tatínkem) a plno přejících přítelkyň, velmi ochotných jí v hledání toho správného „semínkáře“ pomoci.
A protože má film kromě velmi předvídatelné zápletky navrch ještě všeříkající název, nenajde se nejspíš v kině člověk, který by nevěděl, co se musí stát, a nepředpokládal (velmi správně), jak to všechno dopadne.
Scenárista Allan Loeb si vzal za základ povídku Jeffreyho Eugenidese, ale kuchtil především z dobře provařených a osvědčených ingrediencí. Je tu Wally, skeptický hypochondr, kterému dal Jason Bateman vedle neselhávajícího klukovského výrazu i herecky všechno, co mohl, a učinil ho rozhodně větší předností filmu, než jakou je poněkud nudně stereotypní Anistonová. (Je to snad nespravedlivé, ale zatímco seriál Přátelé, který ji proslavil, nestárne, ona sama navzdory úspěšnému úsilí o mladistvý vzhled jiskru ztrácí a velká herecká příležitost ne a ne ji potkat.)
Jsou tu také již mnohokrát prověřené postavy zábavně štěbetavých kamarádek a je tu i chlap s nadhledem a sem tam opravdu vtipným komentářem, kterého ztělesňuje velmi přesně a sympaticky Jeff Goldblum. A nechybí ani ty svetry.
A hlavně je tu pochopitelně onen výsledek „ze zkumavky“: poznáváme ho sedm let po oplodnění (na jeho nejútlejší dětství scenárista „uklidil“ Kassie k rodičům), vstupuje na plátno s obavou, že má Parkinsonovu chorobu, a ve slovním projevu je brutálně upřímný.
Není ovšem podobný zdaleka jen svému biologickému filmovému otci, je podobný hlavně Marcusovi z knihy a filmu Jak na věc a všem dalším klukům, co si sami najdou tátu – ať už se ukáže, že je to jejich táta skutečný, nebo jen prima kámoš, kterého si máma prostě musí zamilovat.
V Záměně zkrátka najdeme ingredience z tolika a vesměs lepších filmů, že to může působit skoro až neslušně. Ale naštěstí platí, že jsou to ingredience, které ochutí i mnohokrát vyvařenou flákotu, a je tu i několik docela zábavných situací v čele s vtipně natočenou odvšivovací kalvárií.
Záměna je tedy velmi nenáročná, nemá čím překvapit, Jason Bateman není Colin Firth ani Hugh Grant, plácat smíchem do stehen se v kině také asi moc lidí nebude, ale onen občas příjemně připitomělý úsměv na tváři vykouzlit dokáže.