V Národním divadle se lidé loučili s Vlastou Chramostovou

„Přála si, abychom se sešli právě tady,“ uvedl ředitel Národního divadla Jan Burian. „Jsme smutní, že paní Vlasta odešla, ale jsme šťastní, že se její herecký osud uzavírá v okruhu přátel.“

„Ohlédneme-li se na 20 let v Národním divadle, Vlasta Chramostová je naplnila neutuchající energií a výraznou expresivitou sytého plastického herectví. Byla v něm neochvějnost a zvláštní neústupnost... nepateticky věcná byla i její poslední velká role, Babička v dramatizaci slavného příběhu Boženy Němcové, s jejímž osudem se ztotožnila,“ dodal.

„Vlasta měla vždy hrozný nadhled, vždy se věcem smála,“ řekl herec David Prachař.

„Statečný člověk a velká herečka,“ zavzpomínal režisér Jan Hřebejk. „Mně se hrozně líbil její humor a obdivoval jsem její statečnost.“

Obřad provázelo promítání nejen fotografií, ale i ukázek z divadelní a filmové práce Vlasty Chramostové.

Přišli také Jiřina Bohdalová, Boleslav Polívka, Jiří Štěpnička, Zuzana Stivínová, Miroslav Donutil, David Matásek, Saša Rašilov, Taťána Medvecká, ministr kultury Lubomír Zaorálek, socioložka Jiřina Šiklová a mnoho dalších.

Nad úmrtím umělkyně vyjádřili lítost umělečtí kolegové, politici i lidé z disentu. Kromě hereckých kvalit ocenili také její statečnost.

Život divadelní a filmové herečky Vlasty Chramostové s několika zásadními událostmi v sobě reflektuje vývoj české společnosti druhé poloviny 20. století. Byla výraznou postavou disentu, předtím ale podepsala souhlas se spoluprací s komunistickou Státní bezpečností, což upřímně popisovala ve svých pamětech. V 60. letech byla jmenována zasloužilou umělkyní, po podpisu Charty 77 měla zakázáno veřejné vystupování, a hrála tak jen s přáteli ve svém bytě.

Po sametové revoluci byla dvě desítky let členkou Národního divadla, za zásluhy o demokracii a lidská práva jí prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.