Článek
Čím je vlastně letos osmdesátiletý Cigler, jehož jméno skloňují s úctou odborníci v mnoha zemích světa? V zahraničních i domácích příručkách se nejčastěji dočteme, že je sklářským výtvarníkem, dokonce vedle Reného Roubíčka a Stanislava Libenského z nejvýznamnějších.
Výtvarníkova práce s neuchopitelnými materiály
Když se ale podíváme na jeho objekty, které nyní vystavuje v Sovových mlýnech, pak by byl spíše architektem či designerem, a možná nejvíce jakýmsi výtvarným kouzelníkem či mágem
Cigler totiž pracuje s materiály, které téměř nelze uchopit.
Staví díla z odrazů zrcadel, ale také z proudící či stojaté vody a ze zářivých světelných paprsků. Kdyby měl dost peněz, vytvořil by nějaký originální objekt někde ve vesmíru, který by mohli při každodenním východu Slunce obdivovat lidé z povrchu Země. Jeho fantazie nemá hranic, je omezena jen a jen finančními prostředky.
Cigler je Da Vinci 21. století
Jednou budeme vzpomínat, že v Praze na Hanspaulce žil v malé vilce výtvarník, který na počátku 21. století sehrál stejnou roli jako Leonardo da Vinci v renesanci nebo Vladimír Tatlin na počátku evropské avantgardy. Chrlí nápady, z nichž většina zůstává jen na papíře. Nejvíce nakažlivá je ona božská inspirace, snaha kreativně překročit možné meze a bariéry.
Cigler přemýšlí o lidech a přírodě, obojí chce spojit dohromady. Nejsou to žádné laciné pózy, nejsou to akce vyrobené pro vernisáže avantgardního obecenstva. Je v nich tvůrčí myšlenka a estetická meditace.
V podzemí Sovových mlýnů vytvořil dva zvláštní obrovské obdélníkové objekty. Jeden je úplně černý, na první pohled neprostupný, druhý je bílý a září intenzivním světlem. Po chvíli zjistíme, že černý objekt pulzuje a bílý zas mění sílu jasu.
Efekt prvního vytvořila voda uzavřená v mnohametrovém černém bazénu se zvláštním zařízením, které v pravidelných intervalech dává impulz ke zvlnění hladiny. Podstatu druhého díla vytvářejí zářivky, které se střídavou intenzitou osvětlují monolit mléčného skla.
Efekt světla a tmy
Nejsou to jen mlčenlivé věci. Je to podnět k myšlení a meditaci. Černá a bílá, pravda a lež, pohyb a stálost. Cigler působí jako starozákonní tvůrce: buď světlo a budiž tma. Divák by se u těchto objektů měl spíš modlit , než je obcházet a hledat, jak jsou vykouzlená.
V jedné z místností muzea najdeme autorovy předběžné projekty. Každý z nich by mohl být malým výtvarným zázrakem, promyšleným do nejmenšího detailu. Cigler totiž nehledá, ale nalézá.
Mezi současnými výtvarníky má velmi málo konkurentů.
Snad by mezi ně mohl patřit James Turrell, Američan, který se rozhodl, že v Arizoně výtvarně upraví jeden z kráterů tak, aby tímto jedinečným dílem překvapoval diváky pomocí světla, prostoru a kontaktu s nekonečným vesmírem.