Hlavní obsah

V Locarnu vyhrála Číňanka

Právo, Michal Procházka
Locarno

Ve švýcarském luxusním letovisku Locarnu se v sobotu 15. srpna uzavřel dvaašedesátý ročník prestižního filmového festivalu, zaměřujícího se na umělecky výlučnější snímky, udělením cen. Letošní nejlepší tituly se pokaždé točily kolem silného ženského příběhu, v němž se díváme na dnešní rozvrácený a zničený svět trochu chápavějšíma ženskýma očima.

Článek

Hlavní cenu zlatého leoparda si odnesl Xiaolu Guo s filmem Číňanka, natočený v evropské koprodukci, který přibližuje současnou odyseu mladé ženy Mei plné života v dnešním globálním světě. Ta vede z chudé čínské vesnice přes čínskou textilku či prostředí městské mafie až do Londýna za sňatkem se starším a bohatým panem Huntem.

Jenže na Mei nikde nečeká normální život a trocha štěstí. Manžela nakonec opouští kvůli stejně okouzlujícímu, málo důvěryhodnému indickému emigrantovi. Její budoucnost zůstává stejně nejistá jako byla ta minulost, jen teď v sobě chová zárodek nového života.

Obraz Ruska před Putinem

Zvláštní ocenění poroty připadlo ruskému filmu Buben. Baraban, jehož režisér Alexej Mizgirev získal i cenu pro nejlepšího režiséra. Jemu se podařilo v šedivých syrových barvách přinést skličující a málomluvný portrét chaotického Ruska 90. let, kde se každý snaží jakkoliv přežít. Možná tenhle film může přispět i k pochopení, proč se nakonec Rusové tak ochotně podřídili vládě silné ruky a dohlížející policie.

Příběh líčí osud knihovnice Jekatěriny z malého hutního městečka, která zahoří láskou k neznámému příchozímu v námořnické uniformě. Když už se jí zdá, že se na ní v jejím osamělém životě usmálo štěstí, přijde kruté zklamání. Knihovnice se rozhodne, že tentokrát se už pomstí.

Nizozemská samota 

Za zmínku stojí také cena za ženský herecký výkon pro začínající nizozemskou herečku Lotte Verbeekovou, jež přibližuje pojetí samoty v nejhustěji obydleném státu Evropy v Holandsku. V křehkém intimním filmu Nic osobního debutující Urszuly Antoniakové představuje ženu opouštějící domácí civilizaci a hledající samotu v irské krajině. Jenže tam natrefí na podobně osamoceného podivína (Stephen Rea).

Naopak publiku se nejvíce líbila těšivá i pikantní švýcarská komedie o stárnutí režiséra Christopha Schauba a renomovaného dramatika Martina Sutera Zmizení Guilie.

Padesátnice Giulia (Corina Harfouchová) si na cestě na oslavu svých narozenin s přáteli uvědomí, že se pro ostatní stala neviditelnou. Rozhodne se zmizet, být ten večer sama, ale mezi obchody natrefí na zvláštního i okouzlujícího staříka (Bruno Ganz).

Čestnou cenu festivalu si také odnesl slavný rodák z kantonu Ticino Renato Berta, který se jako kameraman podílel na mnoha filmech ceněných autorů generace nových vln Alaina Tannera nebo Alaina Resnaise, francouzského levičáka Roberta Guédiguiana či svědka izraelského exodu do Palestiny Amose Gitaie.

Související články

Procházka po filmu: Locarnské stárnutí

Švýcaři údajně stárnou rychleji. Říká to alespoň postava nového filmu Christopha Schauba Zmizení Giulie (Giulias Verschwinden), natočeného podle hry uznávaného...

Procházka po filmu: Léto s banalitou

Film by měl být znovu výzvou. Měl by bojovat s dnešní nespravedlností, rasismem, fašismem, vyprázdněností, se všudypřítomnou banalizací, hřímá italský...

Procházka po filmu: teenagerská slast

Návštěvník 62. locarnského filmového festivalu si nemůže zároveň nevšimnout, kolik filmových příběhů se točí kolem života dnešní mládeže. Zdá se, že sladkosti...

Výběr článků

Načítám