Hlavní obsah

V literární Belgii táhne Amélie Nothombová

Právo, Aleš Knapp

Belgická frankofonní autorka Amélie Nothombová, kandidátka na Prix Goncourt za rok 2019, sice zmíněnou prestižní cenu nezískala, i tak ale její nový román Soif (Žízeň) je v Belgii na první příčce žebříčku bestsellerů. Za Nothombovou pokulhává i Michel Houllebecq. Nepomohla mu ani mohutná mediální propagace.

Foto: ČTK

Amélie Nothombová je v Belgii literární hvězdou.

Článek

V Belgii posuzuje knihy čtenář. Nikoli porotci, ne rozhlas a televize přenášející vyhlášení cen a la „minerálkové“ vyznamenání Magnesia Litera.

Na rozdíl od Paříže, Londýna a Lipska Belgie nezneužila vyplašenosti z nákazy koronavirem a nezrušila mezinárodní knižní veletrh v Bruselu, jenž se konal od 5. do 8. března.

Brusel navíc místo vyhrožování smrtelnou chorobou pohostil návštěvníky lékem: vlastním pivem nazvaným Foire du livre (Knižní veletrh). Vhodnou kombinaci s pivem tvoří maskot veletrhu a symbol Bruselu, čůrající chlapeček Manneken-Pis, tentokrát držící v ruce knihu.

Žízeň

Ve Frankfurtu se prodíráme nepřehlednou přehlídkou knih a jednatelů jednajících o kšeftu s literaturou. Kvalita budovy výstaviště v Lipsku převyšuje kvalitu autorů exportovaných ze zemí bývalého socialistického tábora. Lipsko si lámalo hlavu, jak vrátit peníze za vstupenky (25 eur osoba/den) na zrušený veletrh. Brusel by ony starosti neměl. Vstup byl zdarma. Pro všechny.

Amélie Nothombová je u nás známá i díky své prvotině Vrahova hygiena. Její nejnovější román Žízeň je o tom, čím Ježíš na kříži trpí nejvíc: žízní. Trpí i strachem: „Jsem jako všichni ostatní. Mám strach ze smrti,“ říká. Knihu autorky, v Belgii přezdívané Dáma s černým kloboukem, označily noviny La Libre Belgique za „oslavu těla“.

Ústy Ježíše mluví Nothombová za sebe: „Jsem ztělesněním lidskosti víc než kdo jiný.“ Kritici jí vytkli, že Ježíš toto nikdy nevyslovil. Nelíbí se jim, že autorka tematizuje jeho milostný vztah s Máří Magdalénou. Pařížský deník La Croix se s pohoršenými kritiky vypořádává nekompromisně: „Je to román. A nikoli Písmo svaté.“

Po rukopisu nové knihy francouzského autora Michela Houellebecqa s prazvláštním biologicko-medicínským titulem Sérotonine skočili Němci ještě před vydáním v originále. Německý překlad tak vyšel současně. Česky knihu záhy vydal Odeon-Euromedia Group. Přeložil ji Alan Beguivin. Za převod Houellebecqových textů si už jednou vykoledoval návrh na anticenu Skřipec.

Frankofonní recenzenti z knihy nadšeni nejsou. „Ve svém sedmém románu autor nepřichází s ničím novým,“ píše revue Le Grand Continent. „Publikum v něm vidí proroka, jeho tvorba je ale jen šlehačkovým dortem v mediálních debatách.“

Časopis Le Point pak autorovy fanoušky varuje: „Houellebecq není prorokem, za kterého jej považujete.“

Německo naopak Houllebecqa ověnčilo Cenou Oswalda Spenglera, pojmenovanou po německém obdivovateli Mussoliniho a autorovi apokalyptické bichle Zánik Západu.

„Mám plné zuby diktatury smíchu,“ dal v televizním rozhovoru na vědomí Frédéric Beigbeder, autor románu Člověk, který pláče smíchy. V únorové listině bestsellerů obsadila v Belgii jeho kniha jedno z předních míst. Odmítá v ní nadvládu milých úsměvů, „smajlíků“, ironie i sarkasmů.

Belgický čtenář je kultivovaný. Paperbackové vydání románu Cizinec od Alberta Camuse je v zemi longsellerem. Předbíhá i v médiích vnucovaného Harryho Pottera.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám