V Liberci vystavují knížku od mladého Knížáka. Do knihovny by se vám asi nevešla

Prosím kolemjdoucí, aby při procházení kolem tohoto místa kokrhali. Ceduli s tímto nápisem vystavil v 60. letech kdesi na ulici tehdy ještě mladý performer a člen mezinárodního hnutí Fluxus Milan Knížák.

Fotografie z happeningu i jeho popis, zaznamenaný formou návodu pro ty, kteří by ho chtěli nebo měli zopakovat, později Knížák zahrnul do jedné ze svých několika autorských knih, kterou nazval „Objekt – Buch“.

Právě ta je nyní až do 10. května k vidění v galerii libereckého studia, které pod jednou střechou spojuje výtvarné umění s prostorem věnovaným designu interiérů.

Knížákovu objemnou knížku, jejíž tajemně vypadající obal strukturuje třeba starý klíč, ciferník náramkových hodinek nebo část brože, se vloni podařilo zakoupit prostřednictvím galerie Zdeňka Sklenáře v Německu.

„Jak jsme později zjistili, Milan Knížák neměl tušení, kde se tato kniha momentálně nachází a byl velmi potěšený, že se opět objevila v Čechách,“ říká Lukáš Šoltys, sběratel umění a spoluzakladatel studia.

„Když se nám kniha dostala do ruky, tak vznikly dva nápady. Že Milanovi Knížákovi uděláme výstavu a že natočíme dokument o jeho Objektu – Buch,“ vysvětlil Šoltys.

Toho druhého se ujala dokumentaristka Jana Chytilová. S knihou, která se po letech vrátila z Německa, zašla přímo za Knížákem.

„Já jsem dělal knihy, aby se špatně dávaly do knihovny. Aby se tam nevešly, aby je člověk musel mít někde venku a koukat na ně,“ přiznal Chytilové brzy už čtyřiaosmdesátiletý výtvarník a také hudebník, performer a někdejší rektor AVU či bývalý ředitel Národní galerie.

„Když dáte knihu do knihovny, tak se tam pohodlně válí a téměř nikdy už odtamtud nevyjde. Já jsem to nechtěl. Chtěl jsem knihy třeba betonové, drátěné nebo s ostrými rohy,“ zmínil Knížák.

V dokumentu vzpomínal i na happening, při němž prostřednictvím výzvy na ceduli očekával od lidí kokrhání. „Nekokrhali. Stáli a většinou byli vážní,“ odpověděl na zvídavý dotaz dokumentaristky.

Popsal také, že v rámci stejné akce si lehl na ulici na zem, četl si knížku, a jak ji postupně pročítal, tak vytrhával jednotlivé stránky.

„Když jsem ji celou vytrhal, tak jsem vstal, udělal jsem z toho hromadu a zapálil to. Všechno jsem pak uklidil a odešel. Pak přijeli policajti, ale já už jsem tam nebyl,“ popsal umělec.

V knize, vystavené v Liberci, i v dokumentu popsal také instalaci, při které nashromáždil řadu nepotřebných věcí, třeba rozbitou krejčovskou pannu, rozlomenou židli nebo starou wc mísu. Ke vzniku takové instalace mu prý pomohla železná neděle, kdy se před domy vyhazovaly nepotřebné věci.

„Hned z rána jsem to obcházel a vybíral jsem si, co jsem potřeboval. A z toho se pak rekrutovaly objekty na moje obrazy a instalace,“ dodal umělec.

Objekt – Buch obsahuje také záznamy o dalších seancích a manifestacích, Knížákův text pro londýnské sympozium o destrukci (kam chtěl vyjet, ale nedovolili mu to) nebo nalepené nůžky, jež měly dokumentovat, jakým způsobem vytvářel jeden ze svých autorských šperků, které nazýval šperky obranné.

Na jednu stranu Objektu – Buch zase Knížák nalepil drobné hvězdy jako vzpomínku na to, když z několika zbytků ušil uniformu pro nejvyššího důstojníka, posetou desítkami těchto malých hvězd.

„Pointou naší výstavy je to, že tu lidé uvidí originál, který se nám podařilo získat, a zároveň si mohou detailně prohlédnout jednotlivé strany, nafocené a kvalitně přetištěné, a každý se tak může podívat, jaké performance, happeningy a aktivity Milan Knížák v šedesátých letech dělal,“ uzavírá Lukáš Šoltys.