V Lešanech padla první klapka cyklu České století

Je první natáčecí den sedmdesátiminutového mnichovského dílu, jednoho z osmi plánovaných pohledů do naší historie. Všechny mají vzniknout podle scénářů historika Pavla Kosatíka a v Sedláčkově režii.

„Projekt České století je pokusem ukázat naše dvacáté století neideologickým pohledem. Hlavní dějinné okamžiky se často zjednodušeně interpretují jako souboj dobra a zla. My jsme se naopak pokusili podívat zpět takovým osudovým způsobem, kdy jsme oběťmi dějin všichni,“ představuje projekt Pavel Kosatík s tím, že řadu doložitelných situací musel jako scenárista „dohrát“, ale snažil se, aby působily přirozeně a logicky. Do některých sporných událostí pak tvůrci ani nešli – třeba smrt Jana Masaryka byla pro ně příliš nejasná.

Ale to už se chystá největší scéna dne. Filmaři sestavili četu vojáků z členů několika Klubů vojenské historie. Jejich velitel teď naslouchá přáním a požadavkům režiséra a diriguje své muže hned sem, hned tam: „Četo, za mnou v trojřad!“

Scéna je to důležitá, objevuje se v ní jeden ze dvou klíčových pólů celého mnichovského dílu – Emanuel Moravec.

„Tento film je příběhem Mnichova z hlediska vojáků, kteří vzali vážně svou povinnost padnout za vlast, pokud to bude potřeba. A najednou se dozvědí, že politici bojovat nechtějí, a teď jim to každému jinak a jinde dochází,“ pokračuje Pavel Kosatík.

„Zrovna na Moravce se lidé dívají, že rostl odmalička pro šibenici, ale takhle to v historii nebylo s nikým. Člověk, dokud se zvěrstev nedopustí, má pořád ještě naději. A my Moravce sledujeme ještě předtím, než se definitivně obrátí na Hitlerovu stranu,“ dodává Kosatík.

A už na plac přichází Eman, jak mu říkali. Ve filmu na sebe bere podobu Daniela Landy, který se touto úlohou vrací k neoblíbenému herectví.

„Z historického hlediska se jeví černobíle, nejdřív chtěl s Hitlerem bojovat, pak se otočil na druhou stranu. Ale ta změna se nestala ze dne na den. Moravec viděl rostoucí Německo a uvěřil tomu, že český národ v rámci třetí říše přežije, a snažil se ho do této linie vmanipulovat,“ říká Landa.

Zpěvákovi, který čas od času vzbudí nějakou tu kontroverzi, se nicméně do Moravce moc nechtělo: „Dlouho jsem nehrál, ale díky osobní intervenci Roberta Sedláčka a taky díky scénáři jsem nakonec kývl.“

Sám režisér boj o herce potvrzuje: „Měl jsem velký úkol ukrást Landu jeho manželce, protože to je jediný člověk, od kterého se nechá dobrovolně režírovat. On režisérům nedůvěřuje, hrát ho nebaví, nakonec jsem ho ale přesvědčil.“

Po place pobíhá šedesátka komparzistů, odborný poradce, kameramani, produkční či skriptka, ale i tahle scéna potvrzuje, že v cyklu České televize nepůjde o žádné tankové bitvy, ale bude to spíše boj muže proti muži, boj slovy místo děl.

„Chci zachytit pár křehkých okamžiků, kdy ti, kterým se nevěřilo, prokázali odvahu, a ti, kteří se jevili jako silní, zklamali,“ říká Sedláček.

„Nerad režíruju plechy, největší drama se pro mě odehrává mezi dvěma lidskými tvářemi. Podívejte se na Moravce a Beneše, to je čistý střet totálních emocí v podání prvního a totálního hráčství v podání druhého. Na obou stranách je to vyostřené jako v antickém dramatu. Srdcař proti hráči. Dějiny dají sice za pravdu Benešovi, ale jeho vítězství ho zničí, uhraje sám sebe k smrti. A Moravec své emoce nezvládne a stane se největším zrádcem českých dějin,“ uzavírá Sedláček.

Natáčení v Lešanech končí, štáb se přesouvá zase o štaci dál. Zároveň s mnichovským dílem vzniká i ten o roku 1948. Další filmy ze stejného cyklu, ve kterých si herci zahrají třeba role Václava Havla nebo Tomáše Masaryka, budou brzy následovat.