Hlavní obsah

V Chotěbuzi se promítají filmy z východní Evropy

Novinky, Michal Procházka, Právo (Chotěbuz)
CHOTĚBUZ

Třináctý ročník nejvýznamnější přehlídky kinematografií bývalého východního bloku se koná od úterý do soboty v Chotěbuzi. Program nabízí více jak stovku filmů z dvaceti zemí včetně České republiky. Zahájila ho chuťovka - ojedinělá projekca legendární němé ruské grotesky Lva Kulešova Neobyčejná dobrodružství pana Westa v zemi Bolševiků.

Foto: Klára Kašparová

Akce se konají na zahradě Centra Bohuslava Martinů

Článek

Slavnostní zahájení předznamenalo, že letošní ročník se koná ve znamení ruské kinematografie. Velmi očekávaným bylo uvedení nedávného vítězného filmu z Benátského festivalu Návrat (2003) Andreje Zvjaginceva - jde o vypjaté drama o setkání dvou dětí s otcem, jehož nikdy neviděly. Jejich společná cesta na jakýsi tajemný ostrov, kde otec pobýval, rozehrává napětí, které místy dosahuje až rozměrů psychologického hororu. Autor, který co chvíli opisuje z dějin kinematografie, přitom natočil velký lidský příběh, ovšem za pomoci efektních prostředků diváckého filmu.

Českou republiku na něm bude zastupovat Děvčátko Benjamina Tučka a Nevěrné hry Michaely Pavlátové. V sekci národních hitů se objeví i Pupendo Jana Hřebejka.

Političtí Srbové

Kordon (2003) srbského tvůrce Gorana Markoviče je pokusem o dokumentární inscenaci bělehradských protestů, jaké se odehrály před lety kolem údajně zmanipulovaných voleb. V hlavních rolích se tu ocitá policejní jednotka, která na "barikádách" potkává demonstranty, ale i vlastní příbuzné a blízké. "Tento snímek svědčí o tom, jak se politický film stal v Evropě, a to jak na Západě tak i na Východě, vzácným," poznamenal k uvedení Roland Rust, ředitel festivalu.

Sekce národních hitů představila ruský film Pohyb (2002) Filipa Jankovského, který je trochu umělou variací na Felliniho Sladký život: jen bulvární reportér se tentokrát pohybuje v marnotratné zemi nových Rusů, gangsterů, premiérových poradců a bohatých, rozmazlených slečinek.

Snaha o pestrost

Švéd Lukas Moodysson, který je u nás známý svou prvotinou o probouzení homosexuálního citu mezi dvěmi školačkami Láska je láska, představil v koprodukčním snímku Lilja 4-ever (2002) odyseu šestnáctileté ruské dívky, z níž se stává prostitutka. Film je někdy natolik cituplný, že až balancuje na hranici kýče.

Celý festival se ale jinak snaží ukázat bohatství a pestrost východní Evropy, kterou netvoří právě jenom podobný kýč laciné rozkoše, zoufalých chudáků, holohlavých mafiánů a západních aut zaparkovaných před rozbořenými domy. Jak ale vidno, přesvědčit o tom západní Evropu není vždy úplně jednoduché.

Související témata:

Výběr článků

Načítám