Článek
Posledním Kunderovým románem, který napsal česky, byla Nesmrtelnost. Nevědění vyšlo nejprve v roce 2000 ve Španělsku, pak bylo přeloženo do několika dalších jazyků a až v roce 2003 ho vydalo nakladatelství Gallimard francouzsky. Kundera se v něm vrací k české tematice a využívá i svých zkušeností z exilu. Na internetu koluje několik pirátských překladů. Nevědění je předposlední román Milana Kundery napsaný francouzsky.
Barbora Klementová v recenzi knihy v roce 2012 na serveru iliteratura uvedla, že celý text je protkán tématy emigrace, návratu do vlasti, nostalgie. V prvních kapitolách románu Kundera zkoumá slovo nostalgie z lingvistického hlediska; zabývá se tím, jaké má slovo v různých jazycích konotace a základy. Závěrem pozorování je to, že se nostalgie zdá být jakýmsi utrpením pocházejícím z nevědomosti. Slovo ignorance má totiž ve francouzštině dvojí význam, jednak neznalost či nevědomost, za druhé nevzdělanost či ignorance.
Román lze rozdělit na dvě části, které se vzájemně prolínají. První částí je hlavní dějová linie a druhou jsou Kunderovy úvahy, krátká zamyšlení či esejistické vsuvky. Úvahy zřejmě vycházejí z autorovy vlastní zkušenosti emigranta. Ze svých esejů a úvah vyvozuje obecné závěry a pravdy, které aplikuje na každého člověka; pokládá si také filozofické otázky – jak o emigraci, tak o životě obecně či o lásce. Čtenář je tedy nucen přemýšlet spolu s autorem, a pokud nebude spoluúčastníkem autorových reflexí, bude pro něj zřejmě četba přinejmenším neplnohodnotná, uvedla recenzentka.
Dvaadevadesátiletý Kundera patří k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším moderním českým autorům a některá zahraniční média ho označují jako „obra evropské literatury“. Jeho prvním románem byl v roce 1967 Žert. Poté, co vydal v roce 1979 Knihu smíchu a zapomnění, v níž tehdejšího československého prezidenta Gustáva Husáka označil za „prezidenta zapomnění“, komunistický režim zbavil Kunderu československého občanství.