Článek
Jak jste se dostal na dirigentskou dráhu?
Když jsem pobýval jako sedmnáctiletý mladík se svým otcem, gramofonovým producentem, na hudebních a divadelních slavnostech, začínal jsem uvažovat o svých životních perspektivách. Zásadní zlom pak nastal, když jsem se ocitl v blízkosti legendárního dirigenta Herberta von Karajana Mohl jsem sledovat jeho uměleckou práci při orchestrálních zkouškách ve Vídni a v Berlíně, přijal mne dokonce jako žáka do svých odborných kursů. Poznal jsem jeho fascinující osobnost a metody koncertního a operního studia. Bylo to úžasné! Protože pocházím z hudebnické rodiny - matka byla operní pěvkyní, začal jsem koketovat s hudební sférou. Karajanův vliv mne přímo fascinoval. Pak jsem získával zkušenosti v americkém Tanglewoodu.
Do loňského roku jste působil zdárně coby šéf Janáčkovy filharmonie Ostrava. Jaké dojmy a poznatky zanechala tato léta ve vaší umělecké činnosti?
Setkal jsem se v Ostravě se zajímavými umělci a novým repertoárem, který mne nesmírně zaujal. Třikrát jsme například hostovali na Pražském jaru s osobitým repertoárem. Ani pro mne nebylo v začátcích jednoduché nalézt pravý vztah k české hudbě - zvláště k Janáčkovi a Bohuslavu Martinů. Amerika mi krátce předtím ukázala cestu k Dvořákově tvorbě. Janáček a Martinů vycházeli v tvůrčí práci z lidové hudby, která mi byla předtím vzdálena. Do struktury Janáčkových skladeb jsem se naučil proniknout. Zaujaly mne především dvě skladby: Taras Bulba a Balada blanická.
Kam vedly vaše další umělecké cesty?
Při symfonické činnosti jsem nezanedbával operní tvorbu. Ve svých 28 letech jsem řídil 17 operních inscenací světového repertoáru, mezi nimi např. Janáčkovu Káťu Kabanovou a Straussova Růžového kavalíra.
Přijal jste nové místo šéfdirigenta jako hudební ředitel opery v Luzernu a šéfdirigent tamního Městského symfonického orchestru. Mimoto budete vedoucím dirigentem u New Japan Philharmonic Orchestra...
S ředitelem Pražského jara Romanem Bělorem
Co bude hlavním dramaturgickým tématem letošního ročníku?
Náš cyklus Pocta klavíru, který zahrne velkou šíři repertoárovou i interpretační. Ovšem také nástrojovou, neboť představíme jak předchůdce dnešního klavíru, hammerklavier, tak čvrttónový klavír Aloise Háby. Klavír vlastně představuje nejvýraznější fenomén klasické hudby. Na festivalu vystoupí např. taková hvězda tohoto nástroje, jako je Emanuel Ax. U nás ho dosud posluchači dostatečně neznají, přitom je považován za soudobého "Rubinsteina" klavíru.
Čím si vysvětlujete, že je dosud k dispozici tolik vstupenek?
Situace se podle mého příliš neliší od předchozích let. Je to poněkud zbytečný strach eventuálních zájemců, že vše je dávno vyprodané, panicky se bojí přemrštěných cen, takže se radši ani nepokoušejí do předprodeje zajít. Přitom ceny jsou natolik diferencované, i u jednotlivých sálů, že příležitost koupit nepříliš drahé vstupenky je velká. Jak já říkám, blíží se ceně biografu.
Co bude vaše hlavní festivalová chlouba?
Jako vždy špičkové zahraniční orchestry. Asi největší radost máme ze San Francisco Symphony, neboť u nás bude úplně poprvé. Sám jsem překvapen, že jsou ještě lístky.
Zdá se mi, že letos v programu chybí pěvecký recitál velké světové hvězdy...
Není to tak úplně pravda, velká jména jsou trošku schována v rámci vystoupení velkých těles. Snad nemusím zdůrazňovat, jakými osobnostmi jsou Barbara Bonney nebo Sergej Leiferkus. Jeho koncert bude ovšem prakticky recitálem. A pak samozřejmě nemohu zapomenout na velký recitál Evy Urbanové. Magdalena Kožená letos nemohla, bude zase za rok.
Jiří Tlučhoř
S velkou důvěrou hledím na svou průkopnickou činnost v Luzernu. Toto festivalové místo převzalo v poslední době otěže výsostného interpretačního umění. Ve velkoryse přebudovaném koncertním areálu na Vierwaldstättském jezeru vyrostlo hudební centrum nejvyšších uměleckých parametrů. Vládne skvělými koncertními sály, ustavuje letos pod Abbadovým vedením nový festivalový orchestr, vedle něhož bude účinkovat moje těleso.