Článek
V roce 1990 jste vydal desku Where Will We Be In The 21st Century, česky Kde budeme ve dvacátém prvním století. Poslední album Us3 se jmenuje Lie, Cheat & Steal, což znamená Lhát, podvádět a krást. Je to vaše charakteristika doby?
Ano, je to jisté tvrzení. Název alba odkazuje na mnoho událostí, které se v posledních letech děly ve Velké Británii a pravděpodobně i jinde na světě. Všichni jsme už prožili rozčarování z lidí, kteří se mají starat. Politici, ekonomické špičky a další lidé se objevují v médiích pouze v nekonečné sérii skandálů. Je to deprimující. Když jsme vydávali Where Will We Be In The 21st Century, nepředstavoval jsem si, že situace bude tak špatná, jako dnes je.
Jsou v textech reflektované i nepokoje, které ve Velké Británii proběhly koncem léta, když jste dokončovali nové album?
Nepokoje nás přímo zasáhly. Museli jsme dokonce rušit nahrávání, protože to bylo opravdu děsivé a dotýkalo se to blízkého sousedství. Výtržníci řádili blízko nahrávacího studia. Znepokojující bylo, že nikdo nevěděl, kdy to skončí. Nahrávání písničky Pressure Bursts Pipes jsme museli odložit dokonce dvakrát, a to je píseň, ke které rapera Akalu inspiroval právě začátek nepokojů.
V projektu Us3 spolupracujete s různými umělci. Tentokrát jste si přizval rapery Akalu a Oveouse Maxima. Proč?
Oveous je dobrý přítel Akila Dasana, se kterým jsem pracoval na dvou předchozích albech. A už delší dobu se mi líbily jeho věci. Nyní přišel pravý čas na spolupráci. Akala je v Anglii velmi známý. Vydal už tři alba, je respektovaný umělec a chytrý člověk. Chtěl jsem tentokrát spolupracovat s někým z Anglie, protože britský hiphop je v dobré formě a to jsem chtěl zohlednit.
Podle vašich dávných slov by Us3 mohli být pro mladé lidi vstupní branou k jazzu. Stále to tak vnímáte?
Doufám v to. Prohlásil jsem to, když jsme v roce 1993 vydali první album. V té době se na jazz pohlíželo jako na hudbu pro staré chlapy. Myslím, že dnes už se dostal do dobré pozice. Právě jeho spojení s jinými styly, jako třeba s hip-hopem, ho přineslo zpět k mladším, kteří se ho přestali bát. Už pro ně není tak nedostupný.
Potkáváte lidi, kteří vám říkají, že je ovlivnila vaše hudba?
Stává se to. Je to opravdu moc milé. Mám to rád. Když potkám v cizí zemi někoho, kdo mi přehraje píseň, kterou jsem podle jeho slov inspiroval, opravdu to potěší.
Na hudební scéně se pohybujete víc než dvacet let. Které ze změn v hudebním průmyslu se vás nejvíc dotkly?
Vlastně bych řekl, že jsme modelový příklad toho, jak se to vyvíjelo. První album jsme nahráli pod smlouvou s velkou společností z Los Angeles. První singl musel být velký hit, což nebylo tak těžké, protože ty firmy to opravdu uměly prodat. Dnes jsem nezávislý umělec. Vydávám si vlastní alba na svém labelu. Změna, která tuhle svobodu umožnila, byl internet. Bez něho by to nebylo možné. Nemám sice dnes tak ohromující rozpočty jako za dob velkého labelu, ale zato mám kontrolu. Dělám všechna rozhodnutí sám, nicméně taky za ně musím platit. Jsem ale takhle šťastný.