Článek
Ať už to byli Bojar, Tara, vlčák a český horský pes jménem Tatshenshini, pojmenovaný podle kanadské řeky, jezevčice Betty, běhavý Buck, nebo milovaná Jessi. Od té se autor naučil nejen nekonečnému toulání, ale především poznání, že každá cesta má mít cíl. I proto jí knihu věnoval.
Každá povídka začíná nějakou sentencí, v níž se zračí lidská zkušenost. Po nich následují až dobrodružné příběhy psů, také dvou manželek, Šárky a Radky, kdy kniha končí rozchodem s druhou z nich.
Obal knihy
Předtím s ní ale zažil řadu dobrodružství, především na jihu Evropy, v Černé Hoře. Lákala ho také hranice mezi Chorvatskem a Bosnou, rumunské Karpaty, dalo by se pokračovat výčtem mnoha autorových cest začínajících v Himálaji. Až k naší i jeho Berounce.
Habas Urban je upřímný, takže vzpomíná na otce, matku, sestru, na děti. Vzpomíná, jak zachránil psa uvázaného na řetězu, i kolikrát přestupoval zvykové zákony, když si to cesta po řece, lesem nebo tajuplnou krajinou žádala. A po vzoru milované Jessi zanechává vlastní odkaz: Dívej se vpřed, protože to je jediná cesta, která ti zbývá.
Může se vám hodit na Zboží.cz: