Unikátní mozaika na sloupu kostela v Bílovicích zobrazuje osmý den po stvoření světa

Výjevy se nacházejí na jediném sloupu, který při výšce přes pět metrů má rozměr pouhých devadesát na sedmdesát centimetrů.

„Nápad vyzdobit kostel freskou vznikl už před pěti lety, kdy jsme byli v Itálii na konferenci a při ní navštívili městečko, které bylo vyzdobené množstvím fresek. Zážitky jsme po návratu představili vedení obce a na základě toho vznikla první, což byl obraz svatého Floriána na zdejší hasičce. A protože vitráže, které v kostele máme, zobrazují sedm dní stvoření světa, vznikl nápad s vyobrazením osmého dne, což byl Den vykoupení, kdy mimo jiné Kristus vyvádí Adama a Evu z podsvětí jako zástupce všech lidí,“ popsal Novinkám farář Pavel Lazárek.

„Od nápadu k realizaci vedla ještě dlouhá cesta, což je při vzniku mozaiky vždy,“ doplnil Jiří Šťasta z Dílny Všech svatých, která se na liturgické umění, a především fresky, specializuje. Přípravy tentokrát trvaly půldruhého roku.

„Vzhledem ke stísněnému rozměru jediného sloupu, kde Den vykoupení je, jsme museli pečlivě hledat ikonografické motivy, tvořily se vizualizace, debatovali jsme o barevnosti a také vybírali materiály. Jsou to přírodní kameny, mimo jiné travertiny, onyxy, mozaikářské sklo a také vzácný modrý mramor a čtyřiadvacetikarátové zlato,“ popsal výtvarník. Půldruhého roku příprav však podle něj vlastně nebylo až tak dlouho.

„Už jsme se na realizaci připravovali i pět let,“ vysvětlil s úsměvem Šťasta s tím, že propojit čtyři výjevy na tak úzké ploše sloupu bylo výtvarně i tvarově velmi náročné.

Mozaika dostala přednost před jinými možnostmi výzdoby i kvůli duchovnímu rozměru kamene.

„Neměníme jeho vlastnost. Každý z použitých kousků, které opracováváme, štípeme či pilujeme na místě, si zachovává svůj charakter. Tak, jako by si měl charakter zachovávat každý člověk,“ naznačil filozofickou stránku díla.

K nejsložitějším v tvorbě patří podle tvůrců vytváření obličeje a rukou postav. „Zatímco ostatní části obrazu vytváříme štípáním kousků z desek, u obličejů ukrajujeme ze žlutého mramoru ze Sieny, kdy každý kousek má jiný odstín a tím i stínujeme výraz obličeje. Kameny se pak k sobě, stejně jako na rukou, sestavují tak těsně, že mezi nimi nemůže projít ani hrot špendlíku,“ vysvětlil jeden z postupů Jiří Šťasta.

„A bylo to i kvůli trvanlivosti mozaiky, o které víme, že dokáže přežít věky jako víra,“ dodal kněz Pavel Lazárek. Jak doplnil, vzhledem k určitému „pohádkovému“ charakteru místa i kostela samotného. Starý je 111 let a nese prvky gotiky.

Propojení cihel, kamene a střechy s glazovanými taškami, a především jeho zasvěcení věrozvěstům Cyrilu a Metoději přináší nádech byzantské tvorby.

Po dokončení některých ploch bude mozaika v plné kráse k vidění od příštího týdne.