Článek
Výstava se připravovala celý rok. Kolíbal sám je autorem koncepce, instalace i katalogu. Je to autobiografické ohlédnutí. Krok za krokem sledujeme umělcův vývoj a vodítkem k tomu je skvělý třísetstránkový průvodce koncipovaný jako soubor umělcových vzpomínek. Divák tu najde celé spektrum Kolíbalova univerzálního talentu: kresby z okolí rodné Orlové, ilustrace klasické literatury, projekty architektury, realizace ve výstavnictví, reliéfy, plastiky, rozměrné geometrické objekty.
Promyšlená díla
Není to umění, které by vznikalo jako momentální nápad či inspirace z náhody. Kolíbal vše důkladně promýšlí a jeho uvažování je ostré jak řez skalpelem. Na počátku je myšlenka a k ní umělec hledá intuitivně, ale bez improvizace odpovídající formu. Stejně pečlivou pozornost pak věnuje instalaci a nasvětlení exponátů, jejich natočení z pohledu diváka procházejícího expozicí. Absolutní preciznost je jeho charakteristickou vlastností, a tak se divák dobře cítí i v těch prostorách, které v budově nejsou pro vystavování právě nejvhodnější.
Myšlení Stanislava Kolíbala je v mnoha ohledech symbolické. Jednoduché formy mají vyjadřovat pojmy vyšší a složitější. Goethe kdysi symbol trefně charakterizoval jako něco, co proměňuje jev v ideu a ideu v obraz. A přesně to je způsob umělcova přístupu. Ocelová traverza narazí na zeď a tam se rozteče. Konstrukce chatrných provázků má vytvořit dojem pevných tvarů - něco prchavého a pomíjejícího má založit komplikovanou a stálou strukturu. Kompozice napnutých strun se dramaticky změní, když jedna z nich pod tlakem praskne. Stůl jako připomínka domova se před očima diváka rozpadá. Pevná krychle se roztéká.
To jsou Kolíbalovy příběhy a symboly zakleté do abstraktních výtvarných forem. Alexander Calder svým sochám dával názvy Mobilů a Stabilů. Kolíbal naopak rád používá pojmu Labil - zachycuje vše nepevné, kymácející se, padající a nejisté.
Význam geometrie
Dobrá polovina výstavy je věnována kreativnímu uplatnění geometrie. Na základě toho bývá shledávána umělcova souvislost s projevy minimal-artu, který redukuje svět na primární objekty nejzákladnějších tvarů. Dokonce americký znalec John Gruen vtipně napsal, že Kolíbal je svěží hlas v tomto unaveném žánru a že oživuje minimalismus silou mimořádné imaginace a sugestivní technikou. Umělec však výtvarně řeší témata, které překračují hranice aktuálního času moderního umění.
Jeho snaha vyvolat iluzi prostoru připomene renesanční malíře, kteří se optickou hrou se znalostmi perspektivy snažili diváka přesvědčit o existenci něčeho, co vlastně vůbec fyzicky není. A autorovy komplikované prostorové sochy - stavby se úzce váží k propracovaným tvarům okenních kružeb Petra Parléře nebo prostorovým konstrukcím pokřivených architektonických prvků Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kolíbal je stejné krevní skupiny - jako oni dávní mistři stavitelství považuje tajemství "geometrie" za bránu k pochopení světa i ze nástroj abstraktního výtvarného myšlení
Stanislav Kolíbal - retrospektiva
Egon Schiele Art Centrum (Umělecké centrum Egona Schieleho) v Českém Krumlově, 19. 9. 2003 - 2. 5. 2004, koncepce výstavy Stanislav Kolíbal, katalog vydalo nakladatelství Arbor vitae.
