Hlavní obsah

Umění doby, kdy krása byla skutečnou krásou

Tak jako má populární hudba svou vrcholnou etapu v šedesátých letech minulého století, výtvarné umění dosáhlo svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století, kdy realismus a romantismus začaly ustupovat a začaly se prosazovat moderní styly jako symbolismus, impresionismus nebo secese.

Foto: Jan Šída, Právo

Na výstavě jsou kromě obrazů také skulptury (František Bílek - Dobrý pastýř).

Článek

Této historické etapě se říká belle époque, tedy krásná doba. Doba elegantních kavalírů a dam v nádherných róbách a kloboucích.

Vrací se k ní také výstava Zlaté časy, kterou si je možné prohlédnout v Západočeské galerii v Plzni do 3. září. Vystavené artefakty pocházejí ze sbírek této instituce a expozice je rozdělená na několik tematických celků.

Ten první, nazvaný Život ve městě ukazuje díla, která reagují na změnu ve společnosti, význam vesnice totiž začíná ustupovat a přesouvá se do nových metropolí.

Rozvíjí se v nich nejen nové výtvarné směry v salonech, ale i průmysl, nastupují nové sporty i pnutí mezi společenskými třídami.

Obraz Maxe Švabinského Studie k portrétu Jana Nerudy z roku 1901 ve stylu realismu odkazuje k minulým časům, kdežto Muchův Návrh na plakát vlastní výstavy je už pojatý v moderním stylu. Pochází sice z roku 1897, ale má výrazně novodobý rukopis. Stylizované písmo, zredukované tvary, tváře, květin i pramenů dlouhých vlasů.

Sekce Krajina a Život na venkově zobrazuje antagonismus dvou historických etap ještě markantněji. Vedle obrazů zemitých venkovanů v krojích či zadumaných pohledů do krajiny se objevuje najednou olej Jana Preislera Kopaná (1906). Po zeleném pažitu už se neprohánějí pasoucí se krávy, jak bylo zvykem, ale hráči v dresech a kopačkách. Z historického hlediska je důležité, že malíř zachytil zápas našeho nejstaršího prvoligového klubu SK Slavia Praha v červenobílých dresech.

I krajinářství prodělalo posun. Olej Antonína Slavíčka Silnice/Krajina z Kameniček (1903-1904) vychází z realistického základu a posouvá se k impresionismu. Kdežto zásadní dílo našeho secesního umění, olej Jaro (1900) už vnímá krajinu jinak.

Jako přízračné jeviště pro symbolistické ztvárnění pomocí zadumaného mladíka a dvou melancholicky se tvářících dívek. Ženský akt v centru celé kompozice je metaforou doby v přírodě, kdy je všechno v rozpuku a rozkvětu.

To už jsme ale v poslední sekci Víra v nadpřirozeno, ve které je asi nejvíce patrný modernistický estetický rukopis. Kromě obrazů jsou v ní i skulptury.

Ta, kterou vytvořil symbolista František Bílek z lipového dřeva, nese název Dobrý pastýř, ukazuje muže chránícího vlastním tělem beránka. Hlava Lamie od Josefa Váchala. Jednu z příšer v Hádově říši, která kradla děti a pila jejich krev, vytvořil autor jako kozla nebo čerta.

Umění krásné epochy je důležité i tím, že se stalo inspiračním zdrojem i pro současné výtvarné styly. Vychází z něj jak pop art, tak i komiksová kresba, graffiti nebo street art.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Západočeská galerie v Plzni

Související témata:

Výběr článků

Načítám