Článek
La Traviata je podle spolku pro všechny, kdo se chtějí bavit, neočekávají nic standardního, klasického ani konformního. Uměleckou ředitelkou RUN OPERUN je operní režisérka Veronika Loulová, která je spolu s Martinem Talagou také autorkou režijního konceptu a v rozhovoru pro Právo také řekla, že se lidé mohou těšit na událost letošního léta.
Proč jste si pro své třetí představení na Letné vybrali právě La Traviatu?
O La Traviatě jsme už dlouho přemýšleli, když se naskytla možná spolupráce s Drag queens (novodobá travesti show – pozn. red.), okamžitě se nám utvořil dramaturgický koncept v hlavách a od té chvíle už nebylo možné představit si zpracovat letos jiné dílo.
Původní Verdiho opera sálala provokací už od doby, kdy se začalo šuškat o jejím provedení. Já si troufám říci, že tvůrčí tým RUN OPERUN proto cítil mnohem volnější pole pro svoji interpretaci a zároveň skvělou příležitost pro hledání společenských hranic dnešní doby.
Veronika Loulová
Co si představit pod pojmem společenské hranice?
Co ještě vnímáme jako provokaci? Za co odsoudíme svého přítele, abychom hned v druhém okamžiku odsoudili sami sebe?
V La Traviatě nacházíme pokoru k Bohu stejně jako shovívavost k člověku, který hovoří jeho jménem. Libreto i hudba nám ukazují, co všechno můžeme zkazit, pokud budeme slepě kázat představu našeho dokonalého světa.
Odpustíme v představení i rodičům, kteří pro nás chtěli to nejlepší, ale v tomtéž okamžiku ničili náš svět. Vše ale bude doprovázeno lehkostí nespoutaných večírků a sexuální svobody.
Můžete odtajnit aspoň něco málo z toho, co připravujete pro diváky?
Drag queens show a opera mají hodně společného, ale nejvíce asi megalomanský přístup k vizuální stránce představení. Kromě choreografií spoluautora konceptu Martina Talagy, které tvoří prostorově i součást scénografie, bude k vidění minimalistická konceptuální scénografie, jejímž autorem je Matěj Kos ve spolupráci s Jiřím Procházkou, jehož díla budou přítomna během scén odehrávajících se v Paříži.
Velkolepé haute couture kostýmy od Vojtěcha Hanyše se budou v průběhu opery neustále proměňovat. Pro oba spolky (RUN OPERUN, PLAYboyz), které se rovnocenně na představení podílejí, je to doposud největší akce jak mediální, tak personální a uvědomujeme si velká očekávání.
Hlavní role budou zpívat zahraniční interpreti. Proč jste se tak rozhodli?
Pro obě hlavní role jsme bohužel na českém poli nenašli osoby, které by byly v souladu s konceptem pojetí Traviaty od RUN OPERUN a zároveň splňovaly pěvecké nároky. Tvůrčí tým chce od operních pěvců, aby šli při zkoušení daleko za hranice toho, co zatím zažili během své kariéry. Ochota poznávat sebe, učit se komplexně a zároveň souznít s celým týmem se u českých pěvců nepůsobících v zahraničí jen tak nevidí, což zapříčiňuje především nekvalitní možnosti vzdělání tohoto oboru v ČR.
Zapojením zahraničních umělců samozřejmě také rozšiřuje povědomí o RUN OPERUN i za hranice Česka. Pro mne osobně spolupráce na Traviatě s Louisem Lukou (kolumbijský tenor v roli Alfreda), Szymonem Patrylakem a především Roxanne Chouxovou (polský umělec a francouzská operní pěvkyně, oba v roli Violetty) byla ohromně obohacující, možná doposud nejvíce a myslím si, že tak by to mělo být.
Představení se odehraje pod metronomem.
Na co byste tedy řekla, že se lidé mohou těšit?
Určitě na událost léta, která bude zásadní na poli současného umění, klasické hudby i alternativního divadla.
Balancování na hraně pocitů pohoršení, extáze, hlubokého smutku, pokory i davové euforie.
Divák, pokud se nechá provázet konceptem a vloží své vědomí i podvědomí do našich rukou, určitě neodejde bez celoživotního zážitku.
Netradiční, avšak logické spojení Drag a opery, elektronické hudby s klasickou určitě nenechá chladnými ještě pár měsíců po premiéře kdejakou diskusi, ať už v online prostředí, či naživo.