Umělci v karanténě: Nečinnost může být kouzelná

1. Hodně se dívám z okna. Fascinuje mě to. Stačí mi dvě činnosti denně, abych ze sebe měla dobrý pocit. Prakticky jsem během týdne zestárla o třicet let. Taky jsem si uvědomila, jak skvělí jsou mí blízcí, a často myslím na to, jak příšerná musí být v těchto dnech samota.

1. Hodně se dívám z okna. Fascinuje mě to. Stačí mi dvě činnosti denně, abych ze sebe měla dobrý pocit. Prakticky jsem během týdne zestárla o třicet let. Taky jsem si uvědomila, jak skvělí jsou mí blízcí, a často myslím na to, jak příšerná musí být v těchto dnech samota.

1. Hodně se dívám z okna. Fascinuje mě to. Stačí mi dvě činnosti denně, abych ze sebe měla dobrý pocit. Prakticky jsem během týdne zestárla o třicet let. Taky jsem si uvědomila, jak skvělí jsou mí blízcí, a často myslím na to, jak příšerná musí být v těchto dnech samota. 2. Nečinnost mi vždycky připadala kouzelná. Myslím, že zkoumání tohoto fenoménu jsme jako lidstvo vzdali zbytečně brzy. Na úzkost aplikuju lásku k bližnímu anebo procházku na pražský Vítkov.

1. Hodně se dívám z okna. Fascinuje mě to. Stačí mi dvě činnosti denně, abych ze sebe měla dobrý pocit. Prakticky jsem během týdne zestárla o třicet let. Taky jsem si uvědomila, jak skvělí jsou mí blízcí, a často myslím na to, jak příšerná musí být v těchto dnech samota. 2. Nečinnost mi vždycky připadala kouzelná. Myslím, že zkoumání tohoto fenoménu jsme jako lidstvo vzdali zbytečně brzy. Na úzkost aplikuju lásku k bližnímu anebo procházku na pražský Vítkov.

3. Budu se podílet na apokalyptickém uměleckém týdnu, kdy vyhřezne šest set tisíc premiér, křtů, vernisáží a koncertů najednou. Nezapomeňte se pak dívat na oblohu. Budou padat hvězdy.

1. Mám velké štěstí, že bydlím v místě, kde můžeme vyjít na zahradu a do lesa, že naše děti jsou už hodně samostatné a skvělé, že mám práci, kterou můžu ve velké míře obstarávat z domova, psaní hudby, učení online atd. Dost koncertů odpadlo, ale člověk musí brát ty skutečnosti tak jak jsou, aby nepropadal do stavů, které nám v ničem nepomohou.

2. Hmm, já bych snad potřebovala, aby mi vypli proud, ať pořád něco nedělám. Navíc mně teď chodí spoustu nápadů, co všechno by se dalo uskutečnit, teď s vyhlídkou do budoucna. Tenhle kreativní proud mám ráda, ale někdy bych ho klidně celý zastavila, aspoň na chvíli. Velmi mi pomáhá četba nebo poslech Eckharta Tolleho, který mluví o prožívání přítomného okamžiku, který v sobě totiž nemůže nést stres nebo strach. Naopak tahle situace nás vyzývá k hluboké sondě do našeho nitra, ale i toho kolektivního. Samotnou mě to hodně učí, o sobě. O svých pocitech, ulpělých představách, vnitřní nervozitě a o cestě k nalezení vnitřního klidu.

3. Navštívím své blízké a budu pokračovat ve všem, co teď dělám a co připravuji. A budu se více učit vděčnosti a lepšího prožívání svého nejen pracovního života.

1. Pro dramatika tvoří domácí izolace v podstatě ideální pracovní podmínky. Kéž by to bylo tak jednoduchý. Mám pocit, že tam venku se odehrává větší drama než na obrazovce mého notebooku. Snažím se na to nemyslet a tvořit dál i přes nejistý datum premiéry. Kdybych ztratil práci, dopadlo by to na mě mnohem tvrději. Musíme vydržet. Nemít prachy – nevadí.

2. Mnohem častěji telefonuji s rodiči a kamarády, vymysleli jsme s kolegy z divadla podcast, ve kterém řešíme hezké věci, které zažíváme. Čtu si napínavý knížky. Věřím, že civilizaci to může i pomoct. Třeba si uvědomíme své nesmyslné tempo, vlastní rozežranost a stihneme si uvědomit i jiné hodnoty. Slyšeli jste třeba někdy štěkat daňka? Já poprvé dnes večer!

3. Věřím, že po skončení nastane bouřlivá oslava podobná pádu komunismu nebo alespoň výhře v Naganu.

1. Kupodivu mě ta situace nabíjí. Takovou svornost obyvatel si pamatuju z dob prvních měsíců po sametové revoluci. Takovou vzájemnou slušnost a pochopení, vědomí si naprosté rovnosti. Navíc to prožívám jako ten, kdo se učí: mám dospělé dítě, které má vrozenou nemoc, a s tím, že se nemůže volně pohybovat, sportovat a podobně, má své dlouholeté zkušenosti. Tahle krize ho nechává naprosto klidným a já ho obdivuju a snažím se umět zvládat tu stresovou situaci s podobným klidem a pokorou.

2. U mě ta nucená nečinnost není zase až tak nutná, píšu filmový scénář podle své knížky, je to těžká práce a jde mi to jak psovi pastva, ale výhoda je, že k tomu nepotřebuju moc: stůl, počítač, elektřinu, teplo, jídlo a pití, vanu s horkou vodou, záchod, postel. A fungující hlavu a prsty na klávesnici. Najednou si uvědomuju, jaký je to super luxus.

3. Já strašně moc potřebuju obejmout jednu osobu. Teď to nejde, tak až to půjde, snad mi to ta osoba dovolí!