Článek
Kdy vás napadlo, že napíšete muzikál s písněmi Hany Zagorové?
Abych pravdu řekla, s touhle vizí přišli producent Michal Běloušek a ředitel Divadla Kalich Michal Kocourek. Michal Běloušek hledal někoho, kdo by napsal scénář, příběh. A protože jeho paní četla mé knížky, zavolal mi a zeptal se, jestli bych do toho šla. Nejdřív jsem se vyděsila, protože jsem to nikdy nedělala. Ale pak jsem si řekla, že výzvy jsou pro život dobré. A rozhodla jsem se, že to zkusím.
Naše prvotní dohoda byla o tom, že by chtěli příběh o ženách, takových, o kterých píšu ve svých knížkách. Aby ten příběh byl laskavý, úsměvný a aby lidé z divadla odcházeli s dobrým pocitem. Ale zároveň aby ctil písničky Hany Zagorové a byl důstojnou poctou celému jejímu repertoáru. Od začátku totiž bylo jasné, že jediným spojovacím momentem budou písničky. A Hana Zagorová s tím také souhlasila.
S Hanou Zagorovou jste o svém scénáři tedy také mluvila?
Poprvé jsme se sešly, když jsem měla hotovou asi čtvrtou nebo pátou verzi scénáře, a představila jsem jí celý koncept. Chtěla jsem, aby mě poznala a aby věděla, že nejsem někdo, kdo si teď najednou na Spotify pustil její písničky a objevil je. Chtěla jsem, aby věděla, že s jejími písničkami mám spojený celý svůj život. Že je znám od mládí, mám s nimi propojené různé životní etapy a díky tomu se mi s nimi skvěle pracuje. Myslím si, doufám a věřím, že tohle bylo důležité pro to, aby souhlasila s tím, že muzikál může vzniknout. Viděla, že se nechci najednou nějakým způsobem přiživit na jejích písničkách, ale že je ctím a mám je ráda.
Měla ke scénáři nějaké poznámky?
Na druhém setkání, když četla jednu z dalších verzí scénáře, mi dala dost důležité připomínky. Byly přesné. Poradila mi, abych posílila funkci mužských postav. Na její doporučení přibyla postava kavárníka Přemka, protože Hana Zagorová mi řekla jednu důležitou věc: na to představení nepůjdou jen ženy, ale i muži. A musíte mít od začátku nějakou postavu, která muže přitáhne.
Doufala jsem, že přijde na některou ze zkoušek a na premiéru, to už se bohužel nepodařilo.
V muzikálu je dvacet tři písniček, ale Hana Zagorová jich celkem nazpívala na devět set. Jak těžké bylo vybrat zrovna ty, které jste použila?
S producentem jsme si na začátku vytvořili seznam písní, které jsme v muzikálu chtěli mít. Ten seznam byl širší, než kolik jich nakonec v Biografu láska je. Řekli jsme si, že to jsou klíčové skladby jejího repertoáru, s nimiž bychom rádi pracovali.
Zároveň já jsem je vybírala a potom i s režisérem Honzou Křížem ladila tak, aby například nešly tři závažné texty za sebou, ale aby bylo představení vyvážené v tom, že se v něm objeví jak její šansony, které mají velice silné texty, jsou to vlastně minipříběhy samy o sobě, tak i hravé písničky typu Benjamin a Ta pusa je tvá. Podle toho, jak se mi skládal dohromady děj, písničky si samy říkaly o místo v něm.
Jak to bylo s autorskými právy na písničky?
Je logické, že u všech písniček je potřeba vyřešit autorskoprávní záležitosti. Nepodařilo se nám získat práva jen asi na dvě nebo tři písničky ze zahraničí.
Je mezi těmi použitými v muzikálu i vaše nejoblíbenější?
Jsou v něm všechny moje nejoblíbenější Hančiny písničky. Vždycky jsem si ale myslela, že tou nejvíc oblíbenou je píseň Je naprosto nezbytné. Ale už když jsem psala scénář, věděla jsem, že se tou mojí nej stala Z nebe pláče déšť. Je krásná.
K ní napsala text Zagorová a zpívala ji sama. V muzikálu ji jako duet ale zpívají dva muži.
Už když jsem psala scénář, věděla jsem, že chci, aby ji zpíval muž. Ale Honza Kříž, ve chvíli, kdy si vytvářel svou jevištní koncepci, rozhodl, že to bude duet dvou mužů. A klobouk dolů, je to skvělé.
Jak se vám s režisérem Křížem spolupracovalo?
Hrozně dobře jsme se spolu potkali, a to jsme se předtím osobně neznali. Dokázali jsme se na sebe napojit a spolupráce byla skvělá. I když s nadsázkou říkám, že někdy jsme z jiskření mohli vyhořet. Honza přišel se skvělými nápady.
Například píseň Můj čas je pro většinu z nás spojena s nemocničním prostředím, se seriálem Sanitka. Honza, který je o generaci mladší, tuhle zátěž nemá. Takže ji viděl jako příběh top bohatého manažera, chlapa, který chce všechno urvat, který řídí zeměkouli a nemá čas na city. Honza si svou vizi prosadil, a když jsem ji potom viděla, musela jsem naprosto souhlasit.
Na druhou stranu i já jsem si na některých věcech trvala, i tvrdohlavě. Ale shodli jsme se na všem.
Chodila jste na zkoušky?
Chodila jsem jednou za týden a potom na finálové.
Jste šéfkou tiskového oddělení a mluvčí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, mediálně zastupujete řadu filmů, píšete knihy, máte rodinu. Kde jste našla čas na napsání muzikálu?
Naštěstí nemám malé děti, naopak už mám velké vnučky, a manžel je také dost vytížený. To se dá zvládnout. Tady mi paradoxně pomohl covid, protože jsme byli zavřeni doma. Když jsem na Netflixu dokoukala seriály Koruna, Fauda a Homeland, řekla jsem si, že už je čas něco dělat. To, že jeden rok nemohl být festival, mi pomohlo, že jsem dokončila knížku a napsala muzikál.
Jak dlouho vlastně celý tvůrčí proces trval?
První schůzka s producentem se konala tak týden před prvním lockdownem. Asi rok jsem pracovala na textu scénáře. Ten jsme pak několik měsíců s Honzou Křížem, který je i scénografem, dopilovávali i vizuálně. Celý proces trval něco přes dva roky.
Je to váš první scénář, ale napsala jste tři knihy. V čem to pro vás bylo jiné?
Bylo to těžší v tom, že jsem tu profesi nestudovala a neznám úplně tu scenáristickou kuchařku. A samozřejmě, v divadle, speciálně u muzikálu, musí člověk respektovat, že jsou věci zkratkovité, svým způsobem i povrchní. Že příběh musí mít určitý rytmus, musí do něj zapadat písničky, musí odsýpat.
Když píšu knížky, jsem vlastně mnohem svobodnější. Nesvazují mě technická pravidla. U knížky platí, že co si napíšu, to si napíšu. A jestli je to o sto stránek víc nebo míň, je má věc. Tady člověk musí respektovat týmovost. Navazuje na sebe plno profesí. Ale je to skvělá zkušenost.
Ohlasy na muzikál Biograf láska jsou pozitivní, až do konce roku je vyprodaný. To vám musí dělat radost.
Mám z toho nádherný pocit. Předpremiéru i premiéru jsem si nesmírně užila. Kouzlem divadla je, že má člověk okamžitou zpětnou vazbu. Bezprostřední ohlas je nádherný.
