Článek
První album jste vydali po pěti letech existence. Druhé vychází dva roky po něm. Měli jste na ně dostatek písniček?
Pavel Vrzák (zpěv): Některé skladby jsou starší a hráli jsme je třeba rok na koncertech. Další jsou úplně nové, některé z nich vznikly měsíc, čtrnáct dnů před tím, než jsme šli do studia.
Jugi (bicí): Nejčerstvější je singl Předměstí. Přišel na svět asi týden před studiem.
Novinka je více kytarová. Proč?
Jugi: Je to asi tím, že do kapely přišel Francouz Guillame Kondracki, velký kytarový nadšenec. Je to takový dirty kytarový, anglický hráčský typ. Když k nám nastupoval, řekl jsem mu, že to musí být natrvalo. On se tedy přestěhoval do Čech, má tu práci a chce s námi zůstat.
Hostem na vašem albu je zpěvačka Iva Frühlingová. Pozvali byste ji, i kdyby neměla vztah se zpěvákem Pavlem Vrzákem?
Vrzák: To je těžká otázka. Určitě to k jejímu hostování hodně napomohlo. Nicméně o touze zazpívat si na naší desce hovořila už dlouho předtím. Když jsme hráli na koncertech skupiny Kryštof, zaujali jsme ji.
Byla písnička Buď a nebe, v níž hostuje, psaná pro ni?
Jugi: Původně ne, měla dokonce jiný text. Já s ním ale nebyl moc spokojený, takže když se objevila možnost, že ji bude zpívat Iva, v podstatě jsem to uvítal a přepsal ji do současné podoby.
Vrzák: Iva sama píše texty, takže si to dost hlídá. Jugiho texty považuje za výborné. Říkala mi, že ani nevíme, co v něm máme.
Odkud jste čerpali inspiraci k textům?
Jugi: Mé texty jsou o lidech a jejich vnitřních hnutích. Jelikož jsou vnitřní hnutí složitá, složité jsou svým způsobem i texty. Je v nich nejednoznačnost, každý si může najít, co chce, co zrovna prožívá. V textu, který jsem zamýšlel napsat o lásce, může posluchač najít jiný pocit. Příběhy jsou v nich schované. Mary Ann, Amelie, Kurtizána, Buď a nebe, to všechno jsou konkrétní příběhy. Ženy. Znáte to.
Vrzák: Příběhy se snáz odhalují lidem, kteří Jugiho znají. Málokdo třeba ví, že Dvojdomí je místo v Ústí nad Labem, odkud pocházíme.