Článek
Ten po vítězství v soutěži v Bruselu se v Praze představil teprve podruhé (poprvé to bylo jen komorně) a tak nebylo divu, že sál Rudolfina praskal ve švech.
Smršť tónů
Polskou stranu ještě zastupoval dirigent Michal Nesterowicz, jenž v Praze debutoval a vysokého umělce, který nepotřeboval ani stupínek, si určitě zapamatujeme, neboť program večera s díly Lutoslawského, Prokofjeva, Čajkovského a Dvořáka ovládnul velice dobře se smyslem pro jednotlivá díla.
V centru pozornosti byl ale pochopitelně náš klavírista a jeho výkon v Prokofjevově Koncertu č. 3 C dur byl jednoduše řečeno úchvatný. V typickém „schouleném“ posedu u klavíru předvedl doslovnou smršť tónů, kterou si tempově náročná skladba žádá.
Lukáš Vondráček hraje Prokofjeva.
Zrození světového interpreta
Rytmičnost, energie, změny tempa se u něho spojily v jedno a místy publikum ani snad nedýchalo, jak i výrazově náročnou skladbu sólista zcela soustředěn podal s enormním nasazením. Ohlas v sále byl veliký a můžeme konstatovat, že jsme byli svědky zrození světového interpreta.
Orchestr se pak pod Nesterowiczovým vedením blýsknul i v Čajkovského Páté symfonii e moll, kde stejně jako v úvodní Lutoslawského Malé suitě, dostali velký prostor hráči na dechové nástroje. Byl to večer nezapomenutelný a můžeme se jen těšit na lednový recitál pianisty ve stejném sále.
Celkové hodnocení: 95 %
