V Hradci konečně zazněl koncert, který před 40 lety rozehnaly obušky

„Ke hraní se tenkrát nedostali pražští Frou Frou, teplický Hever a TBC Skotu alias Prasečí Farma. Pořadatelé proto pozvali jejich nástupnické kapely. Je to náhoda, ale akci si zopakoval i stejný zvukař - Petr Novák,“ prozradil Zdeněk Fikar, který s nápadem připomenout událost ze 17. srpna 1984 přišel.

Hradec Králové patřil k režimním baštám. Právě zde v říjnu 1983 vystoupil Pražský výběr, jehož dva koncerty vyvolaly odezvu v komunistických tiskovinách Tribuna a Rudé právo a následně vedly k celostátním restrikcím proti „nové vlně“, včetně zákazů vystupování, a k potlačovaní svobody na nezávislé hudební scéně.

„Bez podpory a nebojácnosti lochenického hospodského Petra Hidvegiho by koncert nebyl. Ale stihly odehrát pouze dvě kapely. Když zvučila třetí, vtrhli do sálu uniformovaní příslušníci veřejné bezpečnosti a neuniformovaní policajti StB se psy a obušky. Uzavřeli dveře sálu a každý, kdo vycházel ven, se musel prokázat občankou, byl zapsán a vyfocen,“ připomněl Fikar.

Venku před sálem už stály policejní antony, zamřížované avie.

„Pár lidí odvezli rovnou na výslechy. Trestnost akce se orgány snažily navlíknout na hospodářskou kriminalitu, že jsme se jako chtěli obohatit, ale hostinský nás podržel, že jen prodával pivo. Stranou to komentoval, že je mu to jedno, že už zavřenej byl a že je taky nesnáší,“ přidali se další pamětníci.

Například organizátoři tehdy byli odsouzeni za propagaci západní kultury a výtržnictví. Lydia, která učila, byla na hodinu propuštěná a dostala zákaz pedagogické činnosti v celých východních Čechách.

Ovšem na místě docházelo k paradoxním a komickým situacím, třeba když se prchalo záchodovým okénkem.

„V kapele jsme byli čtyři, ale sebrali dva, další utekli. Tak to doplnili do čtyř z řad návštěvníků. Dostali jsme podmínku, ale krátce na to Husák vyhlásil amnestii k výročí konce druhé světové války, tak konkrétně nám to zrušili,“ připomenul téměř šedesátník Jiří z tehdejšího Arbaiteru, který na koncertě vystoupil s punkovou Nátěrovou hmotou, která letos také slaví čtyřicet let od založení.

Mezi návštěvníky byl před čtyřiceti lety i Slávek Hamaďák. Z recese v pátek dorazil v nefalšované esenbácké uniformě s pendrekem za pasem. Legrace to tehdy ale příliš nebyla.

„Podezřele vypadajících gratulantů se sjel plný sál. Někdo kontaktoval soudruhy a ti na místo vyslali jednotky Sboru národní bezpečnosti, včetně psů bez náhubku. Dnes už úsměvné byly i jejich průpovídky - na té fotce nemáte tak výrazně protistátní ksicht jako ve skutečnosti,“ zavzpomínal Hamaďák.

Výroční koncert se měl původně konat opět v Lochenicích. Ale právě letos se majitelé rozhodli s živností skončit a hospoda dosud nemá provozovatele. A tak padla volba na restauraci Na Soutoku, ležící prakticky v centru krajského města.

„Nakonec není tak důležité, kde jsme si připomněli výročí, ale fakt, že jsme se po letech potkali, vesele zavzpomínali a užili nekomerční bigbeat. Jen těch čtyřicet let je hrozná cifra. Vlasy prošedivěly, vzpomínky se ztrácejí, proto je fajn, že jsme se mohli potkat,“ shodla se většina přítomných.

Z Lochenic připluli na koncert i tři místní. Na raftu. Zdolat museli 7,5 kilometru, dvakrát plavidlo přenést. Ovšem za tento výkon měli koncert zadarmo.