Zrozena pro Afriku. Dramatický osud autorky příběhu lvice Elsy ožívá v dokumentu

„Všichni známe příběh lvice Elsy, jen málokdo ale zná celý příběh Joy Adamsonové,“ řekla kreativní producentka Lenka Poláková.

Adamsonovou, od jejíhož narození uplynulo 20. ledna 115 let, lze podle ní vnímat jako moderní silnou ženu, která předběhla svou dobu. Bojem za záchranu zvířat, vytvářením přírodních parků i snahou o záchranu dědictví původních afrických kultur.

Adamsonová se narodila jako Friederike Victoria Gessnerová do významné opavské rodiny, mládí strávila v meziválečné Vídni, před druhou světovou válkou zakotvila v Africe. Třikrát se vdala a s každým manželem se její život radikálně změnil. Stala se uznávanou ilustrátorkou přírody, malířkou vymírajících afrických kmenů a autorkou bestselleru Příběh lvice Elsy. I díky tomu se jí podařilo prosadit programy na ochranu africké přírody. Protože se přes mnoho pokusů nikdy nestala matkou, věnovala lásku a péči zvířatům. A zisky z knih a filmů putovaly na jejich ochranu.

Kdo byla Joy Adamsonová a co ji motivovalo k věcem, které dokázala, odkrývá v dokumentu další opavská rodačka, bývalá diplomatka a publicistka Zuzana Beranová. Společně s filmovým štábem se vydala po Joyiných stopách napříč Evropou a Afrikou s cílem zmapovat její život a doplnit chybějící fakta.

Její osud fascinoval Zuzanu Beranovou od dětství. Díky své diplomatické profesi se dostala do Keni, kde strávila několik let jako konzulka.

„Navštívila jsem tam všechna myslitelná místa s ní spojená a mluvila se všemi pamětníky, kteří ji znali. Následně jsem několik let bádala v českých, německých i rakouských archivech a kontaktovala Joyiny příbuzné, kteří žijí v Evropě,“ popsala Beranová.

Z materiálů, které sestavila, uspořádala o Adamsonové řadu výstav a napsala její životopis Setkání se smrtí, který se stal inspirací pro dokument Zrozena pro Afriku.

Joy Adamsonová měla podle Beranové odvahu pouštět se do unikátních projektů, ale i chovat se nesnesitelně vůči svému okolí.

„Byla to talentovaná, ale i komplikovaná a příliš citově založená žena, která trpěla psychickými problémy. Řada z nich pramenila z jejího nešťastného dětství v Opavě. Chladná matka ji nemilovala. Otec, zklamán, že se nenarodila jako kluk, používal v její výchově sadistické metody, aby ji zocelil. Oblékal ji do chlapeckých šatů a volal na ni Fritzi. Později se Joyiny problémy znásobily, nenašla štěstí ani u jednoho ze tří manželů a nakonec dožila osamocena v buši, kde její život brutálně ukončil vrah. Joy celý život hledala lásku, ale extrémní lásku, která snad ani neexistuje a kterou jí nebyla schopna dát žádná lidská bytost. A Joy byla přesvědčena, že tuto lásku našla až u lvice Elsy,“ uvedla Beranová.

V hlavním městě Nairobi v Národním muzeu Keni jsou uloženy a vystaveny Joyiny botanické i kmenové kresby.

„Než do jejího života vstoupila lvice Elsa, etablovala se jako malířka africké flóry a také namalovala 800 portrétů příslušníků keňských kmenů. Přímo při natáčení v muzeu jsem zjistila, jak si Keňané dodnes těchto kreseb cení a považují je za součást svého národního dědictví,“ vysvětlila Beranová.

Pro natáčení se snažila najít keňské pamětníky, kteří s Adamsonovou spolupracovali, nebo ji alespoň znali.

„Na místě jsme zjistili, že bohužel všichni zemřeli, někteří docela nedávno. A že jediný žijící člověk, který Joy znal osobně, byl paradoxně její odsouzený vrah Paul Ekai. Sarkasticky řečeno, ten byl současně i tím, kdo ji viděl naposled,“ dodala. Jeho svědectví bude v dokumentu také.