Článek
Už vám někdo řekl, že vypadáte jako irský herec Paul Mescal, nový gladiátor režiséra Ridleyho Scotta?
To už jsem zaslechl a je to pro mě pocta, i když sám podobu nevidím.
Nenapadlo vás, že byste na britských ostrovech zůstal?
Ta otázka samozřejmě byla nasnadě. Po konverzacích s různými lidmi jak tam, tak v Česku jsem usoudil, že pro mě bude lepší se vrátit a nejprve se etablovat doma. A pak se časem do Anglie vrátit a zkusit tam třeba najít hereckého agenta.
Proč jste se vůbec rozhodl odejít po maturitě do zahraničí?
Vyrůstal jsem v herecké rodině, což mě logicky ovlivnilo. Teprve na lyceu jsem si ale uvědomil, že bych chtěl dělat herectví. Zároveň mě to odjakživa táhlo do zahraničí, za dobrodružstvím. Chtěl jsem si nejprve vyšlapat cestu v neznámém prostředí. Angličtina navíc hercům otevírá více možností.
KVÍZ: Příběh Studny je zpět. Co o něm všechno víte?
Jak jste objevil vysokou školu herectví na předměstí Londýna, na niž jste zamířil?
Nadchl mě nezávislý film Sviňák, který mi svou náladou připomněl Trainspotting. Když jsem si o něm četl podrobnosti, zaujalo mě, že hlavní představitel James McAvoy pochází ze Skotska, kde navštěvoval Královskou akademii hudby a dramatu.
V minisérii Studna ztvárnil manžela sestřenice mladého Jelínka (Filip František Červenka vlevo na snímku).
Pátral jsem po tom, jestli ji můžou studovat i nerodilí Britové, což mohou. Udělal jsem si pak větší rešerši tamních škol. Nejsympatičtější se mi z nich jevila právě East 15. Profiluje se tak, že nechce vyrábět jenom herce, ale současně i tvůrce.
Z čeho jste studium financoval?
Měl jsem štěstí, že jsem na školu nastoupil před brexitem. Jakožto evropský občan jsem si mohl zažádat o studentskou půjčku od britské vlády, kterou teď splácím. Tříleté bakalářské studium tehdy stálo v přepočtu zhruba milion korun. Dneska by vyšlo asi třikrát dráž. Se životními náklady mi hodně pomohla máma.
Jak náročné to bylo?
Po třech měsících jsem si uvědomil, že je to náročnější, než jsem si myslel. Žil jsem na okraji Londýna, kde jsem nikoho neznal, kde neustále prší a je zima. Těžké to bylo i s jazykem.
Po pár týdnech jsem měl pocit, jako by se mi mozek rozpůlil na českou a anglickou část. Po půl roce mě pobyt začal nabíjet. Vydobyl jsem si ho a vydržel jsem a toho jsem si nesmírně vážil.
Tadeáš Moravec si zahrál i v seriálu Specialisté.
Sžil jste se s anglickou mentalitou?
Oceňuji jejich vřelý přístup k cizím lidem. Přijde mi, že tamní způsob mluvy vás činí otevřenějším. Když jsem pak byl zpátky v Česku, stáhl jsem se do sebe. Angličani sice nejsou extrémně pozitivní jako Američani, ale stejně jako oni navazují spíše povrchní vztahy. O někom jsem si třeba myslel, že se stal mým kamarádem, ale časem to vyšumělo.
V kinech je teď k vidění komedie Moře na dvoře, v níž ztvárňujete bývalého vězně. Jak jste si k němu našel cestu?
Toto téma se mi v poslední době často objevuje v rolích. Vůbec nevím, proč tomu tak je. V brzké době mě čeká natáčení minisérie, která se víceméně celá odehrává ve věznici. Kryštof z filmu Moře na dvoře sice nedávno opustil vězení, přesto má v sobě křehkost a rozpačitost. To se mi na něm líbí, stejně jako jeho odhodlání začít nanovo.
Tadeáš Moravec se ve filmu Moře na dvoře živí bizarními brigádami. Na snímku s hereckou kolegyní Sarou Sandevou
Postava se živí porůznu. Vím, že sám máte zkušenost s bizarní brigádou, v níž jste se mohl uplatnit jako herec. O co přesně šlo?
Na konci střední školy jsem pracoval pro agenturu Or-fea, která organizovala akce pro zahraniční firmy v Praze. Byly to tematické bojovky pro dospělé. Zaměstnanci chodili po městě a museli plnit úkoly.
Jednou jsem pro ně hrál ruského agenta. Měl jsem uniformu, kvůli níž na mě pořvávali kolemjdoucí. Jedna paní si myslela, že patřím do souboru Alexandrovci.
Bývalo to i dost akční. Předstíral jsem třeba zběsilý útěk nebo detonaci bomby, to už jsem se trošku bál. Jindy to bylo příjemnější. Seděl jsem v prvorepublikovém obleku v hospodě a měl ostatním akorát objednávat pivo, přitom jsem si ho sám mohl dát.
RECENZE: Napínavá i zábavná Tichá pošta
Před kamerou jste debutoval ve filmu Cesta z města. Jak jste se do něj dostal?
Byly mi necelé tři roky. Ve filmu hrála moje máma, která pro mě neměla hlídání. Režisér a spoluscenárista Tomáš Vorel to proto zakomponoval do děje tak, že její postava u sebe měla dítě, o které se hádala s protagonistou v podání Tomáše Hanáka.
Spojitost mám i se snímkem Křehké vztahy v režii Juraje Herze. Podle jeho hlavní postavy, řidiče kamionu Tadeáše, mě táta údajně pojmenoval.
V roli hasiče (vpravo) v televizní minisérii Studna
Herecky se zapojujete i do českých počítačových her, kromě pokračování Kingdom Come: Deliverance také do Stalker 2. V čem spolupráce spočívá?
Ve hře Stalker 2 jsem hrál postavu Richtera a nahrával jsem hlavně voiceovery v angličtině. Oproti tomu v Kingdom Come jsem dělal takzvaný motion capture. Coby herec dostanete oblek s markery, tedy značkami, a ocitnete se v místnosti se spoustou kamer a kobercem, který vypadá jako šachovnice. Nahráváte buď dialogové, tedy více filmové scény, nebo děláte animace čili pohyby postav, což je spíše technická práce.
V Kingdom Come jsem třeba pomyslně jel na koni tak, že jsem seděl na železné konstrukci a hýbal sebou. Nebo mě někdo zasáhl šípem a já upadl. Natáčel jsem různé varianty umírání. Štáb mě překvapil tlesknutím a já hrál, že jsem dostal ránu do srdce, do ruky nebo do hlavy. Také mě topili způsobem, že jsem se předklonil a někdo mi rádoby pod vodou držel hlavu.
Dříve jste hrál fotbal za Slavoj Vyšehrad, je to tak?
Ano. Doteď jsem z neznámého důvodu nedostal nabídku zahrát si v seriálu Vyšehrad ani filmových pokračováních.
Být fotbalistou byl můj první sen. Během dospívání jsem hrál dorosteneckou ligu. Měl jsem časově náročné tréninky, ve škole jsem usínal vyčerpáním. Učitelé mi dali najevo, že se musím rozhodnout, jestli do sportu půjdu naplno, nebo se budu věnovat studiu. Došlo mi, že mu nechci zasvětit celý život, ale naopak poznat víc věcí.
Český hit Kingdom Come zvedl hráče ze židlí, míří do Kutné Hory
