Trocha punku nikdy neuškodí, říká herečka Pavla Gajdošíková

Přiznám se, že když jsem se poprvé dozvěděla o tom, že budeme na Palmovce dělat Pygmalion, měla jsem trochu pochyby a předsudky. Přece jen ta hra je přes sto let stará a dost konverzační, s čímž nemám moc zkušeností. U nás se to ale vzalo trochu za jiný konec.

Líza Doolittlová je super postava, skýtá spoustu barev a hereckých poloh, takže jsem to brala za hezkou hereckou příležitost. Ozvláštnili jsme ji ostravským dialektem. Sice nejsem původně z Ostravy, ale žila jsem tam poměrně dlouho na to, abych si některá slovíčka odposlouchala. Věřím, že v našem nastudování není ostravština samoúčelným komickým prostředkem a schválností, ale spíše podporuje Lízinu drzost, bezprostřednost a ostrost.

Pygmalion pro mě celkově byl skvělou zkušeností a věřím tomu, že v dalších reprízách ještě objevíme, co hra skrývá.

Pygmalion jsem viděla v Národním divadle moravskoslezském, ale to je už poměrně dlouho.

Přiznám se, že jsem ani nešla do Divadla na Vinohradech, kde hru hrají už od roku 2016, abych nebyla nijak ovlivněna. Teď po premiéře ale mám v plánu jejich nastudování zhlédnout.

Jasně! Viděla jsem My Fair Lady.

Konečně vím, co to je (směje se)! Samozřejmě miluju filmy ve stylu Imaginárium Dr. Parnasse nebo Ligu výjimečných, jsem velký fanda do fantasy i všelijakých odchylek. Jen jsem prostě nevěděla, že se tomu říká steampunk. I nedávní Chudáčci se skvělou Emmou Stonovou jsou zahaleni do steampunkového kabátu. Tak jsem se zase něco dozvěděla.

Ve hře se navíc klade důraz na text a na jeho pregnantnost. Tomu jsme věnovali spoustu času. Takže vzdáváme hold G. B. Shawovi v první řadě, zmodernizování je spíše prostředek, jak se k divákům přiblížit. Velkou zásluhu na tom má náš režisér Michal Lang a dramaturgyně Daria Ullrichová.

Ta hra je vlastně nadčasová. Jak už jsem říkala, stačilo pár prvků, ostřejší jazýček, jinak nebylo třeba nic měnit. Je to prostě dobrá hra, která mě stále překvapuje.

Jsem ráda, že jsem se s ním potkala. Přijde mi, že bere herectví s nadhledem a obrovskou pílí, je mi ctí s ním hrát. Stejně tak s Marií Málkovou (představitelka paní Higginsové - pozn. red.), to je rovněž obdivuhodná dáma, se kterou se potkávám i v představení Žítkovské bohyně.

Nejvíc se ale Líza na jevišti setkává s plukovníkem Pickeringem v podání Petra Reifa a Honzou Teplým (představitel Higginse - pozn. red.), se kterým jsme hráli i dříve. Ve Višňovém sadu jsem po něm házela papuče, takže už nebylo tak těžké po sobě něco mrsknout. Mám skvělé kolegy, se kterými se mi většinou moc dobře hraje.

Ráda bych, baví mě potkávat nové lidi. Od covidu jsem v angažmá pod Palmovkou, předtím jsem byla deset let v Divadle Petra Bezruče a do roku 2023 tam dohrávala Maryšu. To dojíždění pro mě bylo už trochu takříkajíc z ruky. Takže hostování ano, ale jen na pražských scénách.

Budu znovu spolupracovat s Janem Prušinovským na seriálu, kde budu mít menší roli, zároveň se ale vrátím v další sérii Extraktorů na Oneplay. Znovu si zahraji roli plukovnice Leony Váchové a taky si zopakuji natáčení v zahraničí. Víc ale asi zatím neprozradím.

Ten je už natočený, takže čekám, až půjde do světa. S Kryštofem Hádkem hrajeme manželský pár, který čeká první vysněné dítě. Tomu je ale diagnostikován Downův syndrom. Film je mimo jiné taky o rozhodování, jak se k takové situaci postavit a jak se k ní staví i blízcí.

V rámci natáčení jsem se potkala s rodiči, kteří mají děti s Downovým syndromem, a slyšela celou řadu příběhů. Bylo nesmírně zajímavé slyšet, jak na to každý nahlíží jinak, a před všemi takovými rodiči hluboce smekám.

Chodila jsem na lekce houslí a musím říct, že sice hraju na kytaru, ale tohle bylo mnohem složitější. S tóny nebyl problém, ale s úchopem smyčce ano. Takže jsem dokola „drtila“, jak smyčec správně vložit do dlaně. To zní srandovně, že? Naštěstí jsem měla trpělivého učitele houslí Ladislava Ciglera.

Měla jsem v Bratislavě možnost hrát s tamní filharmonií, a to byl úlet. Člověk si mezi všemi těmi tóny a nástroji připadal jako v nebi. Sice jsem dříve s filharmonií v Ostravě spolupracovala jako herečka, být součástí orchestru je ale trochu jiný zážitek.

Jo, zároveň ale také v Děčíně, Teplicích, Praze nebo na Kokořínsku. S režisérkou Jitkou Rudolfovou nám bylo skvěle stejně tak s kameramanem Ferdinandem Mazurkem. Natáčení bylo intenzivní a nezapomenutelné.

Konkurz byl jak jízda na tobogánu. Ta role, kterou dabuju, se jmenuje Úzkost a skýtá dost hereckých střihů a vyblbnutí! Hodně si užívám pixarovky, zejména V hlavě je můj oblíbený film. Klobouček před všemi tvůrci.

Kdyby přišla další nabídka na podobný projekt, určitě bych do toho ráda šla. Mám za sebou i pár audioknížek, načítání mi ale myslím tolik nejde. Většinou to není tak energické a musím se více soustředit a být klidnější, s čímž mám trochu problém. Navíc jsem před mikrofonem sama a já raději, když je nás více. Naposledy jsme si moc užili natáčení rozhlasové hry Měsíc pro smolaře s Markem Danielem a Janem Jankovským v režii Natálie Deákové.

Původní ostravská Tamala víceméně skončila mým odchodem do Prahy, do Divadla pod Palmovkou. Mrzelo mě to, kluky mám hrozně ráda, ale neustálé dojíždění, jak jsem už říkala, není úplně pro mě.

Teď jsem ale založila novou Tamalu a po dohodě s ostatními zanechala název. Koneckonců je to můj pseudonym, stačí se na mě podívat (směje se). „Pražská Tamala“ vznikla, když mě oslovil Kristián Lišjak (autor hudby ke hrám Tomáše Dianišky v Divadle pod Palmovkou - pozn. red.), který je kapelníkem a basákem. Ten se znal s kytaristou Petrem Adamovským.

Já zase už předtím hrála s violoncellistou Františkem Kroupou, se kterým jsme dřív vystupovali například na festivalu Mezi dvorci v Ústí nad Labem nebo na Sobeňáku Tomáše Kluse. A nově máme i novou bubenici Johanu Pastorovou.

Jsme v tomto složení pravda velmi krátce, ale trocha punku nikdy neuškodí, takže nás čeká první koncert.

Jasně, ten první odehrajeme jako předskokani kapely Kráľová ve Vile Štvanice 9. dubna od 19:30 hodin.

Mám toho dost - začátkem léta pak budu točit ještě Extraktory, takže čas bude maximálně na vodu. V poslední době ale často z Prahy mizím každou volnou chvíli do lesa, parků a dost si užívám mé nejmilejší období v roce, tedy probouzení jara.