Tomáš Pavlíček: Pohádkám nemá chybět naivita. Princezny mají být nezkušené a nevinné

Já doufám, že není hororová, ale současně musím říct, že u mnoha českých pohádek vnímám, že jsou takové hodně prosluněné: zlo tam není zlem, překážka není překážkou a vše se stane tak nějak lehce, aniž by to aspoň trochu bolelo.

Takže já jsem se u své pohádky snažil, aby princezny opravdu překonávaly těžké překážky, aby když se potýkají se zlem, cítily opravdové zlo, když přijdou do Temné říše, aby byla opravdu temná.

Ano, musím přiznat, že jemná inspirace Jurajem Herzem nebo Antonínem Moskalykem tam je, ale důležité bylo to nepřehnat. Snažil jsem se vybalancovat, kdy můžeme trochu více diváka postrašit a kdy naopak už by to bylo moc. Takže Tři princezny nejsou vysmátou prosluněnou pohádkou. Je to dobrodružný fantasy film, ale se spoustou komediálních scén a čas od času jsem se snažil diváka vystrašit. Třeba když princezny zdolávají nějakou překážku. Ale jen trochu.

Měl jsem to štěstí, že mi zavolala kreativní producentka České televize Kateřina Ondřejková s tím, zda bych měl zájem natočit štědrovečerní pohádku.

Scénář pohádky Tři princezny už byl hotový v pokročilé fázi. Ta nabídka mě velmi překvapila, ale zároveň jsem za ni byl moc vděčný. Stalo se to někdy před dvěma roky, když jsme točili film Přišla v noci. V tu chvíli začala naše spolupráce na tvorbě pohádky Tři princezny.

Měl jsem z toho velký respekt, cítil jsem velkou zodpovědnost. Nemůžu říct, že bych měl z toho strach, spíše jsem měl radost, že budu točit pohádku. Pustil jsem se do toho po hlavě a říkal jsem si, že si nemůžu moc připustit míru očekávání diváků a ostatní věci, protože by mě to jinak zcela zavalilo.

Je samozřejmě náročné uspokojit filmem všechny divácké skupiny, toho jsem si vědom. Prostě jsem se snažil krok po kroku točit, aby to vždy bavilo mě, abych neplnil jen požadavek diváckosti. Šlo mi o to, aby pohádka byla stále zábavná pro různé divácké spektrum, ale i pro mě.

Na rozdíl od mých projektů předtím, kdy jsem si dovoloval scény třeba jen pro sebe. V pohádce jsem si to dovolit nemohl, na rozdíl třeba od filmu Přišla v noci. Byl to neskutečně těžký úkol, neumím odhadnout, jak to dopadne.

To byl hrozně dlouhý proces. Já mám problém s tím, když v pohádce hraje princeznu herečka, které je třeba 25 a více. To mám pocit, že nefunguje pohádková naivita. Mladá princezna teprve svět poznává, neměla by být dospělou a zkušenou ženou.

Chtěl jsem proto, aby herečky byly mladé, tedy do dvaceti let, aby na nich nezkušenost se světem a nevinnost byla vidět už na první pohled. Což nás samozřejmě přesunulo do kategorie, kde herečky mají menší filmové zkušenosti a jsou méně vyhrané.

Ano, to jsme se snažili držet podle scénáře, aby byla jedna zrzka, druhá blondýna a třetí tmavovlasá. Já jsem ale zároveň chtěl, aby každá z nich byla unikátní a originální, aby herečka seděla k postavě.

Jedna princezna je odvážná, druhá je krásná a trochu hloupá a třetí je mimořádně chytrá. Viděl jsem na konkurzech stovky hereček. V závěru už jsme měli vytvořených i několik trojic, které jsme zkoušeli, jak spolu fungují, a porovnávali jsme je.

Důležité bylo, aby to holkám mezi sebou dobře fungovalo, aby tam byla energie, humor, aby to mělo šťávu a živost.

Nakonec jsem vybral Josefínu Markovou, Sáru Černochovou a Dorotu Šlajerovou. Všechny tři už někde trochu hrály, já se ale hlavně těšil na to, že pro většinu diváků budou holky neznámé.

Ne, to v žádném případě takto není. Pohádka není o tom, že tři princezny loví prince. Mají zcela jiné důvody, proč vyrazí do Temného království. Ale to je překvapení.

Ano. Josefa Trojana jsem obsadil zcela bez hereckých zkoušek. Když jsme se bavili, kdo by mohl hrát našeho prince a padlo jméno Josefa Trojana, tak já jsem se hned zaradoval a nadchnul pro něj.

Zkoušel jsem s ním, až když jsem měl poslední casting s princeznami. Řešil jsem, jaká bude energie mezi ním a vybranými herečkami.

A vlastně i on měl ve výběru hereček poradní hlas, protože já jsem se s ním o tom bavil. Pepa Trojan přestože je tak mladý, tak je mimořádně zkušený a taky inteligentní, takže jsem hodně dal i na něj, když mi říkal, že cítí, s kterou herečkou to funguje víc a kde míň.

Ano, to je takové malé překvapení. Naše princezny narazí na dvojici Smutného muže a Smutné ženy, tedy na Anette Nesvadbovou a Jirku Rendla. To byla taková moje drobná srandička.

Samozřejmě jsem nechtěl jen odkazovat na film Přišla v noci, oni tam opravdu sehrají v příběhu důležitou roli. Když jsem ale postavy napsal, tak mě prostě bavilo, že by se to takto propojilo. Kdo film zná, tak si toho všimne, kdo ne, tak se nic neděje, pohádka funguje i bez toho. Je to takový bonus.

Pro mě to byla první spolupráce s Markem Cpinem, což je mimořádný kostýmní výtvarník a scénograf. Má zkušenosti s divadelními i filmovými kostýmy. Jsem vděčný, že s námi do toho šel. On si opravdu může vybírat.

Kostýmům byla věnována mimořádná péče. Pohádka je díky nim unikátní v české televizní tvorbě, protože většina kostýmů je ušitá jen pro ni. Jsou to originály. To už se v České televizi prý nestalo několik let, aby se k tomu tak poctivě přistupovalo. Jsem za to vděčný.

Pohádku jsme natáčeli 23 dnů v květnu a červnu. Lokace, to byla velká práce architektky Ireny Hradecké, se kterou jsem také spolupracoval poprvé. O lokacích jsem se spolu bavili, ona určité vybrala a ty jsme pak navštívili a zvolili ty vhodné.

Natáčelo se na hradech Hrubý Rohozec a Stránov. To byl hrad hodného krále Jindřicha, odkud princezny vyjíždějí. Zásadnější roli má ale hrad Bouzov, kde se odehrává třetina pohádky. Tam jsme točili osm dnů. To je hrad, kterého já jsem se v dětství bál.

Když jsme se dojeli podívat na Bouzov, tak jsem věděl, že tam chci točit. A protože divák zná Bouzov z různých pohádek, tak jsem ho chtěl mít ve filmu nějak unikátně zachycen. Nevěděl jsem ale jak, pak za mnou přišel kameraman Pavel Berkovič s tím, že by se mu líbilo, kdyby měl Bouzov černou střechu. Tak má Bouzov v pohádce všechny střechy černé. Dalo to strašnou trikovou práci.

Pak jsme ještě točili v lomu Homolák u Berouna, u Skryjských jezírek a na Tiských stěnách. Zajímavé natáčení pak bylo v Českém Švýcarsku, kde jsme využili poničenou přírodu po požáru pro natáčení zpustlé a spálené krajiny Temného království.

Tuto tragédii jsme tedy zdokumentovali i ve filmu, protože se tam příroda obnovuje a za pár let to tam bude v lepším stavu, než to bylo před požárem.

Ano, triků je v pohádce opravdu velké množství. Největší porce triků je v Říši slunce a Říši měsíce. Co se týká hudby, ta je pro pohádku kompletně nově složená. I zde jsem volil netradiční přístup, chtěl jsem i hudbou pohádku provětrat.

Divák zaslechne tradiční pohádkové motivy, které jsou ale brzy přetvářeny do toho, co je víc v duchu pohádky, tedy do těch dobrodružných, odvážných a strašidelných motivů.

Musím se přiznat, že mě to strašně bavilo. Nachytal jsem se, že jsem jako malé dítě, které dostane ty největší hračky a teď si s nimi může hrát. Pohádkový svět dává člověku mnohem více možností se vyřádit proti realistickým věcem, které jsem točil doteď.

Ale na druhou stranu je náročnější složit pohádku dohromady, aby v ní vše fungovalo, jak má. Zatím další nabídku na pohádku nemám, ale pokud by přišla, tak by mě to lákalo.

Mám natočený ještě jeden film s animovaným bubákem, který jsem dělal společně s režisérkou animovaných filmů Kateřinou Karhánkovou. Jmenuje se Můry. Film se nyní stříhá a do kin by měl jít příští rok.

Pak mě ještě příští rok čeká další setkání s Honzou Vejnarem, spoluautorem filmu Přišla v noci. Budeme spolu režírovat filmovou minisérii o spartakiádním vrahovi Strakovi. Je to druhá série Metody Markovič. Takže z dětského dobrodružství půjdu rovnou do temné dobovky o vrahovi. Mám z toho trochu strach, protože se potkám s něčím temným a reálným. Nevím, co to se mnou udělá.