Šógun: Hra o trůny po japonsku. Místo draků samurajové a tradice

Vyprávění opět vychází ze stejnojmenného románu Šógun (1975), jehož se ve světě prodaly desítky milionů kusů. Napsal ho Brit James Clavell.

Jeho vyprávění o Johnu Blackthorneovi, který v 17. století ztroskotal u pobřeží Japonska a dokázal přežít, zamilovat se a prosadit se ve společnosti, která pro něj byla zprvu naprosto cizí, filmaři již jednou zpracovali. Literární látky se zhostili s velkými úspěchy v roce 1980, režie tehdejších pěti dílů se ujal Jerry London.

Disney+ se rozhodlo na vše navázat již v roce 2018, jenže do rozsáhlých plánů nakonec vstoupil covid. A jelikož se seriál natáčel v Japonsku, kde byla protipandemická opatření velmi tvrdá, museli tvůrci i fanoušci čekat. Od začátku bylo díky rozpočtu jasné, že se to vyplatí.

Podle mnohých je tak právě Šógun historickým eposem letošního roku. Přirovnávají jej ke Hře o trůny. Srovnání přitom není nahodilé. Za oběma projekty nezřídka stojí stejní lidé, mimo jiné kameraman Sam McCurdy.

Po zhlédnutí prvního dílu jim musím dát za pravdu. Historické kulisy, kostýmy, výprava jsou dotažené až k dokonalosti. Hlavní postavu (v roce 1980 ji hrál Richard Chamberlain) přesvědčivě hraje poměrně neznámý Američan Cosmo Jarvis.

Většina herců ovšem, logicky, pochází z Japonska. A právě japonština je jazykem, který místy seriálu až dominuje, ovšem hlavně - v historickém kontextu – velmi dobře funguje.

Šógun tak potvrzuje trend posledních let, kdy je všudypřítomná angličtina někdy „redukovaná“ do titulků na úkor prostředí, děje filmových, televizních projektů. Pro japonsky mluvící diváky tak bude seriál až zjevením.

Nenechejte se mýlit dostupnými ukázkami, angličtina je v tom projektu opravdu „až“ na druhém místě.

Hlavní postavy v něm totiž skutečně mluví hlavně japonsky. Což s sebou přináší leckdy porozumění ději, alespoň po emoční stránce, dříve, než dočtete titulky. Případně než si počkáte na překlad sdělení z japonštiny do angličtiny od sličné hlavní hrdinky, která hlavnímu hrdinovi Johnu Blackthorneovi zpočátku tlumočí.

Jmenuje se Mariko a hraje ji Novozélanďanka Anna Sawai. Proti původnímu televiznímu seriálu je právě její dějová linka rozhodně silnější. Blíží se spíše tomu, jak si postavu představoval Clavell, když psal svůj román, než tomu, jak ji prvně vylíčili seriáloví tvůrci před 44 lety.

A na co se ještě můžete těšit? Vedle velkolepé podívané také na samuraje, pro něž čest je víc než (jejich) život, na napětí, kus historie (pravda, někdy rozhodně dost upravené), ale také na rituály, které se v Japonsku stále dodržují.

A taky na věty, jež tam odjakživa znějí. Patří k nim: každý z nás má tři srdce, případně smrt je součástí našeho vzduchu…