Seriál jako sKORO NA mizině se povede jednou za dekádu, říká Albert Čuba

Jak se v současné době daří Divadlu Mír?

Výborně, neustále je vyprodáno. Naštěstí to, jak se divadlu daří nebo nedaří, se dá změřit počtem prodaných vstupenek a tím, že my máme vyprodáno na dlouho dopředu, tak se asi daří.

Odrazilo se na zájmu o divadlo, že Štěpán Kozub teď kvůli zdravotním problémům omezil své aktivity?

Neprojevilo, protože aspoň on to tak říká, snad se na mě nebude zlobit, když to plus minus zopakuju, pro něj je divadlo priorita. Ale v zásadě aktuálně účinkuje pouze v jedné inscenaci. Navíc hrajeme v blocích čili program je na dlouho dopředu naplánován.

Trošku štěstí bylo, že ve chvíli, kdy na tom zdravotně nebyl úplně ideálně, nebylo zrovna naplánované žádné jeho představení, takže měl čas na rekonvalescenci. A další věci, které Štěpán dělá, nemají s divadlem mnoho společného. Jsou to separátní projekty. Máme navíc v Divadle Mír na repertoáru více inscenací a lidé mají zájem o všechny, nejen o ty, kde hraje Štěpán.

Nabízíte zajímavý mix svých autorských věcí s klasickými, jako jsou například Brouk v hlavě nebo Blbec k večeři. O co mají lidé větší zájem?

Myslím, že je fajn vnímat rozdíl mezi Třemi tygry a Divadlem Mír. Jsou to samozřejmě velmi propojené projekty, ale trošku separátní.

Divadlo Mír je v podstatě divadelní budova a tam byla vždycky dramaturgie postavená na ověřených věcech, na klasických divadelních hrách. Takže byla vždy o tyto inscenace nebo divadelní hry opřena.

Uskupení Tři tygři v podstatě v divadle tak trošku hostovalo, když bylo potřeba, takže se to nebije, spíš doplňuje. A lidé mají zájem o všechno.

Na on-line platformě Mír play a na YouTube jste vyjeli se seriálem Krematorium. Jaký je ohlas od diváků?

Ohlasy jsou úplně super. Zase je můžeme rozdělit na dvě roviny. Tou první je ta, která se dá změřit, to znamená tvrdá data. Zhlédnutí jsou úžasná, roste to a zájem o to je. Druhou jsou komentáře, které jsou velmi nadšené, takže když se budeme bavit o nějakém poměru těch negativních a pozitivních, velmi výrazně víc je těch pozitivních.

Koho napadlo dát v Krematoriu hlavní roli Jiřímu Lábusovi? Bylo to s tím už psané?

No, bylo i nebylo. Geneze seriálu je relativně dlouhá, protože ho měl režisér Tomáš Svoboda v šuplíku docela dlouho. Myslím si, že několik let zpátky, ještě před covidem, ho nabízel i nějakým televizím a streamovacím platformám.

Nějak se to tehdy nesetkalo a nerealizovalo. V té době byl scénář psaný pro jiné herce. Ale když mi teď po pěti letech Tomáš scénář ukazoval a představoval, nakonec jsme se shodli, že by bylo dobré zkusit oslovit Jiřího Lábuse.

Samozřejmě bylo velkou otázkou, jestli do toho půjde, protože když by nešel, museli bychom to znova přepsat.

Plánujete Krematorium uzavřít jednou řadou, nebo budete pokračovat dál?

V tuto chvíli nevím, protože je to do značné míry otázka peněz. My si naši audiovizuální tvorbu prozatím financujeme sami, což asi není dlouhodobě udržitelné.

Na jednu stranu to funguje jako reklama na Divadlo Mír, zároveň se tam realizujeme i my herci, za třetí nás to baví.

A teď by ještě bylo skvělé, abychom na to vydělali. Bohužel se nám pro seriál Krematorium nepodařilo sehnat sponzora nebo partnera, i když jsem některé oslovoval, ale věřím, že teď už litují, že odmítli.

Myslím, že z jejich strany tam byla jistá dávka nedůvěry, ale možná i téma mohlo vyvolat strach. Nevím, seriál může třeba zafungovat i jako pilot a třeba se toho chytne nějaká velká televize, uvidíme. Zatím je to otevřené.

Nedůvěře moc nerozumím, když váš seriál sKORO NA mizině byl velmi populární. Bylo to podle vás covidovou dobou, kdy jste s ním přišli?

Takový seriál se povede jednou za dekádu. Musí se sejít strašně moc věcí dohromady a musí to přesně brnknout na strunu, která aktuálně rezonuje ve společnosti. U sKORO NA mizině se potkalo úplně všechno, od režiséra a producenta Vladimíra Skórky, covidu, Tří tygrů a Divadla Mír.

Bylo to inspirováno tím, co jsme reálně prožívali, a zároveň to byla trošku fikce. Všechno se potkalo a už je to asi neopakovatelné.

Před časem jste řekl, že by si Ostrava zasloužila ještě další divadelní scénu. Už se něco rýsuje?

Nějaké kroky podnikám, možná to dopadne. Myslel jsem to tak, že divadel není nikdy dost. Myslím, že hlad po autenticitě asi bude narůstat. I proto, že si nemůžeme být jistí, jestli je autentické to, co k nám promlouvá prostřednictvím jakékoliv obrazovky.

A jediná jistota autenticity bude v živém zážitku. Proto si myslím, že pakliže ve společnosti požadavek autenticity bude růst, tak jít fyzicky do nějakého prostoru, tam se posadit a být svědkem nějakého uměleckého výkonu bude asi jediná forma autenticity. Ta, která nám zůstane.

Ceny vstupenek rostou, museli jste také zdražit?

Museli. Ale na prodeji se to neodrazilo. Podle mě se mění kultura navštěvování divadel. Ještě deset let zpátky byli lidé v Ostravě zvyklí chodit mnohem častěji do divadel, třikrát do roka nebo čtyřikrát za sezonu. To se asi změní.

Teď se zvětší skupina lidí, kteří budou do divadla chodit třeba jednou nebo dvakrát za sezonu.

Pak to ale třeba bude výjimečnější.

Přesně tak. Vstupenka bude stát víc, ale z pohledu divadla bude množství diváků stejné, jenom se to rozptýlí do větší množiny, ale tím, že divadlo utrží více peněz, nabídne divákům lepší věci. Takže se jim to vrátí.

Sice zaplatí víc, ale dostanou kvalitnější a lepší herce, kvalitnější a lepší výpravu nebo třeba lepší inscenace.

Hrajete v divadle, filmech i seriálech. Je pro vás příjemné to střídat?

Určitě ano. Natáčení mám moc rád, protože se člověk dostane do jiného kolektivu. Jsou to úplně jiné projekty a mám i možnost volby. Tím, že to mám takhle rozdělené, můžu si dovolit odmítat.

Natáčení navíc miluju v tom smyslu, že se člověk dostane na velmi zajímavá místa, kam by se normálně nedostal, protože filmaře pustí kamkoliv.

Co máte teď v plánu?

V produkci Divadla Mír máme dotočený nový seriál, který se zatím pracovně jmenuje Hansův svět. Teď nás čeká postprodukce, uvidíme, jak to všechno dopadne.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Mír