Článek
Proč jste zvolily téma přímé adopce?
Lucie Macháčková: S Katkou máme za sebou dlouholetou spolupráci na publicistickém projektu Protivný sprostý matky, ve kterém jsme spíše reportážní nebo dokumentární formou otevíraly rodičovská a mateřská témata, o kterých se úplně nemluví. Točily jsme třeba o zamlklém těhotenství nebo o rodičovství LGBT párů. A právě i o adopci.
Děcko je náš první dramatický projekt, ve kterém jsme vystavěly příběh ve formě desetidílného seriálu. Tématem je přímá adopce, ale nejenom ona. Také různé formy náhradního rodičovství.
Klíčovou linií je příběh ženy, která hledá ideální rodiče pro své nenarozené dítě, ale do toho se paralelně prolínají příběhy jiných párů, které řeší každý svoji rodičovskou touhu a potřebu. Je tam například jeden gay pár, který už má v pěstounské péči dítě z rodiny a který by si chtěl adoptovat ještě miminko. Takže je to vlastně propletený příběh, který se zabývá tím, jak může vypadat rodina. A jak může vzniknout.
Hledání nové rodiny pro ještě nenarozené dítě. Natáčí se seriál Děcko
Vycházely jste ze skutečných příběhů?
Kateřina Krobová: Rozhodně to není naše fantazie. Práce na dramatickém příběhu byla v podstatě přirozeným pokračováním naší práce na Protivných sprostých matkách. Naším cílem není vyprávět jenom nějaký atraktivní, zábavný příběh, ale skutečně pojmenovat reálná témata a vyprávět skutečné příběhy, ve kterých se diváci najdou.
Děcko je symbiotická kombinace našich autentických pocitů a zážitků, ale zároveň velmi poctivé publicistické práce, kdy jsme naslouchaly příběhům, na jejichž základě jsme vytvořily příběh, který vychází z reálného půdorysu.
Lucie Macháčková: A já doplním, že mám adoptované dítě, takže jsem čerpala i ze svých vlastních zkušeností. Kromě toho, že mám adoptivní dceru, tak se hodně pohybuji v adopční komunitě, vystudovala jsem také terapeutické rodičovství, což je vlastně technika výchovy, která se hodně uplatňuje právě v náhradním rodičovství. Máme i terapeutický kruh, ve kterém sdílíme různé věci, takže jsem čerpala ze zkušeností svých i těch, které jsem nasbírala během své cesty.
Měly jste jasnou představu o hercích, kteří by hráli vámi napsané postavy?
Kateřina Krobová: Byl to výsledek společné diskuse. Ti, kteří herce obsazovali, byli režiséři, kteří nám ale naslouchali. Komunikace mezi námi a režiséry byla velmi příjemná a myslím, že přínosná pro obě strany. Co se týče castingu, jsme z něho nadšené.
Lucie Macháčková: Na všech jsme se shodli. My jsme scenáristické duo, máme tady režijní duo a myslím, že naše čtveřice funguje velmi kompaktně a o všem jsme hodně mluvili. Zrovna o castingu bylo velké povídání. Myslím, že nikdo z naší čtveřice si nechtěl něco prosadit na úkor někoho jiného. Všichni herci jsou vybraní fantasticky a dělají dobrou práci, takže ta docela pečlivá příprava, kamerové zkoušky, občas několikakolové, se vyplatila.
Kateřina Krobová: Při castingu jsme se do postav obě postupně znovu zamilovávaly. Jak je máte rok a půl v hlavě, pak na papíře a najednou získají tvář a hlas a nějaká gesta, tak vlastně znovu procházíte nějakým setkáním s vlastními postavami. Bylo to moc příjemné.
Jezdíte na natáčení pravidelně?
Kateřina Krobová: Pravidelně ne. Ze začátku jsme hodně jezdily, byl to vlastně takový pro mě osobně předávací rituál. Předaly jsme Děcko dalším rodičům a jako autorky jsme ho musely nechat dokázat jít a žít si už trošku svým vlastním životem. Je to docela jako ze života a máme radost, jak to naše Děcko prosperuje a má se k světu. Máme dojem, že se z něj opravdu klube něco velmi pěkného, na co budeme hrdé.
Na čem nyní pracujete?
Lucie Macháčková: Momentálně finišuji s další knížkou, která se jmenuje Historky z Tinderu 2 a vyjde na podzim. Deadline mám za měsíc, takže teď jsem v největší práci.
Kateřina Krobová: Jsem dramaturgyní dokumentární tvorby České televize, takže pracuju na dokumentech. Právě dokončujeme dokument Továrna na psí prachy o odhalené psí množírně. Zároveň máme nějaké plány s Lucií, protože mě osobně spolupráce s ní moc baví, přijde mi, že je efektivní a má velmi dobré a zajímavé výsledky. Aktuálně začínáme pracovat na vývoji dalšího projektu, který si ale zatím necháme pro sebe.