Režisér Miro Remo: Někteří medvědi mají člověka na háku

Původně jsem chtěl na Slovensku mapovat fungování zásahového týmu, který řeší medvěda hnědého. Chtěl jsme vyjít z jeho/tohoto prostředí, propojit vše s konkrétními lidmi. Jenže tehdy jsme narazili na ministerstvu životního prostředí, s nímž jsme se nedohodli, a tak jsme hledali jiné cesty.

Vyrazili jsme proto do oblastí, kde lidé problémy nejvíce řeší. Jde o Poľanu a Tatry, kde je medvěd na denním pořádku. A přitom jsme narazili na naši první respondentku, Vladimíru Fabriciusovou z CHKO Poľana.

Následně jsme hledali někoho, kdo téma odlehčí. Napadlo mě oslovit nějakého youtubera. Potřebovali jsme mít i záběry přímo z terénu, o nichž jsme věděli, že sami těžko natočíme za 60, 70 dnů… Já jsem si dokonce myslel, že ani žádného medvěda naživo nepotkáme.

Ano, ale to jsme dopředu nemohli vědět. Proto jsme oslovili Rada (Radovan Haluza - pozn. red.) a jeho přítelkyni Nikolu. Začala vznikat pyramidka, do níž poté zapadl Rudolf Huliak (předseda strany Národná koalícia/Nezávislí kandidáti - pozn. red.), hlasitý odpůrce medvědů. Sledovali jsme respondenty a mezitím, mimoděk, jsme zaznamenávali to, jak se mění námět v jedno z hlavních předvolebních témat posledních slovenských voleb.

Rozhodně ho nabídka překvapila. Ví, jak se na něj někteří lidé koukají, že to mají podobné jako vy. Uvědomuje si, že v některých médiích má kvůli svým radikálním názorům stopku.

Napadá mě Milan Sládek, případně Tomio Okamura.

My jsme jim to dokonce předem nabídli. Jsme zvyklí se s těmi, s nimiž natáčíme, dohodnout. Každý z nich proto viděl své záběry. Ono ani nedává smysl, aby koukali na záběry dalších osob.

V tu chvíli by se dokumentární seriál opravdu asi nedal dohromady, ač chápu, že kontext může být následně trošku jiný. Všichni navíc věděli, do čeho jdou. My jsme ve svém projektu chtěli vytvořit prostor pro dialog, který v případě medvěda hnědého – jak to vypadá – u nás už neexistuje. Slováky rozděluje. Naším cílem je problém ukázat vcelku.

To je spíš otázka na Oneplay, ale za seriálem stojí česká kreativní producentka, dokumentaristka Erika Hníková. Medvěda je možné vidět na platformách Oneplay v Česku a na Voyo na Slovensku.

Šedesát až osmdesát. Předtím jsem nepotkal ani jednoho, a to chodím po horách celý život. Lesy mám rád, narodil jsem se navíc v malé obci u Trenčína. Běžně spím v horách jen ve spacáku a na karimatce.

Ne, také jsem měl před natáčením o něm z médií jedinou představu: je to krvelačná šelma, která mě napadne hned, jak mě uvidí, budu rád, když přežiju. A když jsem se dostal poprvé do prostředí, kde se pohyboval, měl jsem velký strach. Navíc tam byla tma, já jsem po vystoupení z auta hned spadl do příkopu… V něm mi došlo, jak jsem blbý.

Trvalo mi ovšem, než jsem si v sobě dobře zpracoval, že medvěd má většinou úplně jiné starosti než řešit lidi. Během téhle doby jsme se ocitli i na migrační trase, v jednu chvíli kolem nás běhalo těch medvědů deset. Což už bylo na hraně rizika, uznávám.

A kdo jiný? Právě on, jak diváci v seriálu uvidí, se jich nebojí. Pro mě šlo o hranici, kdy jsem strach sice překonal, ale věděl jsem, že jdu do velkého rizika. Nikomu tyhle zkušenosti nedoporučuju na vlastní pěst. Chcete-li je zažít, musíte mít vedle sebe člověka, jenž ví, co dělá, kde je. Medvěd není útočná šelma, ale napadne vás, když se brání, případně samice brání mladé. Má i intimní zóny, které si střeží. Narušíte-li je, můžete mít problém.

Pak se musíte modlit, aby si to rozmyslel. Je proto dobré, když jste v „jeho“ terénu, situaci předvídat: pohybovat se tak, aby o vás věděl. Dělat hluk, mluvit… Bojí se vás.

Znám lidi, kteří se s medvědy setkali tisíckrát, nic se jim nestalo. Právě proto, že věděli, co si k nim mohou dovolit, kam až (ne)zajít. Přesto se může stát, že na vás zaútočí. Je to hrozný zážitek, je však velmi ojedinělý. Jen média strach milují, v tom jsou si rovna s politiky, kteří medvěda také rádi využívají k dosažení svých cílů. Lidé se zkrátka bojí rádi.

S medvědy je to podobné jako s lidmi. Člověk není ale primárně jeho kořist, jeho útoky jsou většinou tzv. obranné. Jinak spíš vážně uteče. On vás nechce potkat, když je normální. Druhá věc je, že se naučil hledat potravu u lidí. Své chování změnil, je nám blíž. A někteří medvědi mají člověka na háku. Na naši přítomnost si už jednoduše zvykli.

Protože jsme mu to my, lidé, umožnili. Medvědice pochopily, že mláďata líp uživí, ochrání mimo husté lesy, kde hrozí, že jí je samec ve snaze spářit se může i zabít. Navíc všude roste kukuřice, zanedbané ovocné sady…, kde se pohodlně schovají.

Chovají se jako lidé. Míří tam, kde se dobře, hladce nažerou. Jde o jistou evoluci. Medvěd je vlastně typický kapitalista. Chce co největší zisk a vynaložit na něj co nejmenší snahu. Ve slovenské krajině, kde žijí, jim to vychází. I proto mají medvědice víc mláďat na vrh než dříve. Není výjimkou, že jsou čtyři. V minulosti by přežilo jedno, dvě. Dnes všechna.

Není zabiják, jak jsem říkal. Spíš si najde mršinu, někam si ji odvleče a postupně ji žere. Jako potravu v lese aktivně vyhledává hlavně larvy, mravence, borůvky… Sice běží rychle, jenže v přírodě jsou jiní většinou rychlejší, obratnější. Není predátor.

Myslivci, kteří naplňují plány ministerstva životního prostředí. Pak ještě zmíněné zásahové týmy.

Určitě, do našeho tématu patří i tento vývoj. Teď jsme na Slovensku v situaci, že odstřel medvědů má zelenou, ač se ho ekologové snaží brzdit. Do všeho tak ještě vstupují soudy, protože ochránci se snaží podobná rozhodnutí Ficovy vlády blokovat.

Má to i logiku. Medvěd hnědý je chráněný živočich a o jeho osudech by se nemělo rozhodovat jen kvůli tomu, že to tak někteří voliči chtějí. Nelze ani nevidět, že Slovensko bere na ochranu biotopů dotace EU, jejichž součástí medvědi jsou.

Celý život mám tendence věřit vědě, odborníkům, ale sám nevím. Něco mi říká, že skutečné stavy budou mezi uvedenými čísly. Je-li živočich chráněný, logicky se líp množí. A jak jsem říkal, medvěd má navíc prostor žít v blahobytu. Nechci proto do světa pouštět jakékoli číslo. Jisté je, že by se měly provádět další odborné studie.

Vše řešit bez emocí, kontinuálně, a hlavně bez politických vlivů. Nebudeme-li to dělat, nikam se neposuneme. Což vidíme v diskusích o jiných věcech, nejen na Slovensku.

Jasně že chvilkově (za)funguje. To vám řekne každý myslivec. Jakmile se střílet začne, divoká zvířata rychle pochopí, jak vypadá smrt. Z lokality se stáhnou. Podívejte se na divoká prasata. Jenže medvěd se člověka nebojí. Má extrémně vyvinutý čich, ne zrak. Neucítí-li vás, klidně kolem vás projde. A ano, sice bude na střelbu také reagovat, ovšem taky ho můžete zranit, poté se stává opravdovou hrozbou pro všechny v okolí.

Měl by zajistit to, aby k němu medvěd nechtěl chodit na zahradu. Což se lehko říká, hůř realizuje. Zejména tam, kde si lidé zvykli žít bez nich. Nikdy k nim nechodili. Pak jsou problémem ještě návnady v blízkosti obcí, které je rovněž lákají přiblížit se k lidem.

Napětí vznikalo dlouho, žádná revoluce ho nezmění. Na vše se nabalují otázky typu: jak hospodaříme v krajině, co plošně pěstujeme, proč se medvědi neřešili dříve…? Je to problém, který jsme si vytvořili sami, sami ho musíme řešit. Oni by neměli být pouhými oběťmi. I my žijeme v přírodě, jsme její součástí.

Zbytečně nevstupovat tam, kde žijí. Navíc přidat respekt. Musíme pochopit, že medvěd má vlastní potřeby, které si chce naplnit. Samozřejmě ve městě nemá co dělat, což vám řeknou i nejradikálnější ekologové.

V lese je to ale o něčem jiném. Tam jste na návštěvě vy. Musíte si uvědomit, když do nich vstupujete, že mu neutečete. Jste třikrát pomalejší než on. Je to prohraný zápas. Utečete-li mu, stane se to jen proto, že ho přestane bavit za vámi běžet.

Ne, on na něj umí (vy)lézt taky. A klidně si na vás pod tím stromem počká. Lidé znalí podobných situací řeknou: schoulit se do klubíčka, chránit si hlavu, životně důležité tepny, orgány. Musíte být vůči němu v totální defenzívě, plus mu nikdy nekoukat do očí. Přirovnal bych to k situaci, když potkáte rozzuřeného psa.

Slováci mají rádi velké symboly. Medvěd jím je. Patří k nám podobně jako dvojitý kříž. Dokonce byl u nás i symbolem hokejového mistrovství světa. A kde se vzala plošná nenávist? Patří k rozdělené společnosti. Téma se zpolitizovalo. Odborná diskuse neběží.

O populaci medvědů teď nerozhodují vědci, ale některé politické strany, politici. To je problém, který medvědy přesahuje. I na to v naší dokusérii ukazujeme. Tenhle přístup se musí změnit, jinak běda nám.