RECENZE: Vojna a mír v Západozemí. Rod draka v druhé sérii vládne politikou s ohněm za humny

Srovnání s Hrou o trůny, především pak se sedmi řadami této úspěšné série, je logicky nevyhnutelné. Ne snad kvůli očividnému spojení světa Západozemí, ale proto, že jde znovu o špičku současné fantasy na televizních obrazovkách.

A může za to právě cenami ověnčený hit, že jeho nástupce je sledovaný a kvalitní stejně jako konfrontovaný s tak vysoko nastavenou laťkou.

Rod draka se chytře vydal vlastní cestou. Rovněž ví, jak zapůsobit na diváka cliffhangery (dějovými zvraty), zároveň s nimi ale šetří a zaměřuje se na vývoj postav v napětí nadcházejícího konfliktu.

Po událostech z konce první řady je nejzajímavější vnitřní boj obou klíčových postav Alicent (Olivia Cooková) a Rhaenyry (Emma D’Arcyová). Oběma ženám a matkám jde o trůn, ten ale symbolizuje mnohem víc než jen vládu a moc.

Ve hře nejsou pouzí následníci, dědicové, ale také jejich pouto s rodiči či předky, dobré i špatné. Ačkoliv jde stále o velmi maskulinní svět, prim hrají city, machinace, lítost, smutek nebo strach.

Svou roli sehrává také prostý lid a jeho příspěvek do rostoucí pře. Do kontrastu dostáváme úklady pod rouškou tmy, nepravděpodobné hrdiny, a pak jsou tu samozřejmě draci.

Osm nejnovějších epizod jich nabízí požehnaně. Vidíme je jako varování a sílu, která by při vypuštění způsobila zkázu. Jsou jakousi obdobou nukleárního kufříku, který v nejlepším případě nikdo nepoužije v plném rozsahu.

Ušlechtilé (a do jisté míry celkem viditelně digitální) stvůry navíc jako přidanou hodnotu nabízejí famózní scenérie a otevírají velikost světa, ve kterém je divák hostem.

Struktura příběhu drží solidně pohromadě, a i když se možná rozpravy vedou na úkor akčních sekvencí (a rozpočtu), jejich směřování dává smysl a posouvá děj kupředu.

Zde seriál profituje na vynikajícím hereckém obsazení, které minimálně v kruhu klíčových hráčů patří mezi to nejlepší, co Rod draka nabízí.

Kromě dvou královen Cookové a D’Arcyové tradičně dominuje Rhys Ifans (i když tentokrát nemá tolik prostoru), neztratí se ani Ewan Mitchell v roli jednookého následníka trůnu Aemonda.

Své mistrovství předvádí i Matt Smith. Jeho dějová linka však přece jen ve druhé řadě patří mezi menšinu těch, kterým by slušel přísnější střih. Co naopak stojí za to vyzdvihnout, je královská verze Sophiiny volby a obecně většina dialogů mezi zmíněnými femme fatales v Královském přístavišti i za jeho hradbami.

Jedním dechem však nemůžeme čekat dalšího Jona Snowa, Tyriona nebo Cersei Lannisterovy (Hra o trůny). Ani nová verze našeptávače v podobě Laryse Stronga nerezonuje tak, jako tomu bylo s Malíčkem nebo Lordem Varysem (Hra o trůny). Tak zajímavé a propracované charaktery podruhé Martin nevykouzlil, a tím pádem je ani televize dostatečně neprodá.

Stejně tak platí, že Rod draka už zkrátka nešokuje, nepohoršuje a nebudí emoce tak, jako to dokázala Hra o trůny. A to ani ve druhé sérii (z ohlášených čtyř). Tvůrci ubrali na nahotě, krvi, ale rovněž na dechberoucím dramatu, který nechával diváky jak na jehlách týden co týden a upřímně bavil v neokoukaném stylu.

Západozemí je tím chudší, otupělejší a skromnější. Stále však jde o solidní fantasy, kterému možnou konkurenci staví možná tak Prsteny moci na Prime Videu (rovněž s druhou sérií za dveřmi), nikdo další.

O jeho skutečné váze na poli seriálových blockbusterů se definitivně rozhodne nikoliv od stolu, ale až s dobytými hrady a zohavenými pařáty majestátních tvorů.

Klíčové bude, jak na poměrně slabé finále naváže rozuzlení v následujících sezonách, ale i zda Rod draka využije základy důkladně rozvinutých postav a jejich motivů k závěru uspokojivějšímu, než diváci přetrpěli s první Martinovou adaptací.