RECENZE: Vlci samotáři Clooney a Pitt v až příliš rutinní variaci na parťácké kriminální komedie

Skutečný důvod bude ale vězet někde jinde. I když se na přípravě filmu sešlo hvězdné herecké duo s režisérem, jenž pro Marvel natočil úspěšnou trilogii s pavoučím mužem, výsledek Apple nepřesvědčil natolik, aby mu dal šanci v kinech a riskoval podobný komerční neúspěch jako se Scottovým Napoleonem.

Vlci se svým charakterem pro domácí stream i lépe hodí. Jde o nenáročnou, pohodovou záležitost, postavenou na charismatu ústřední dvojice a jejich špičkování. V médiích se objevily zprávy, že náklady na tento spíše komorní snímek dost vzrostly kvůli honorářům hlavní dvojice i samotného režiséra.

Herci si měli říci o 35 milionů dolarů (přes 838 milionů korun), režisér o 15 (přes 359 milionů korun). George Clooney to později popřel s tím, že tak vysoké jejich platy nebyly.

Nákladné akční scény se tu nevyskytují. Přestřelka s gangsterovými pohůnky i honička v autě se zpomaleným záběrem pronásledovaného, který ho přeskočí, dávají najevo, že řemeslně to má režisér v malíku.

V šedivých nočních záběrech newyorských ulic prozářených neony se mu daří vykouzlit i slušnou atmosféru, ale trochu reklamním způsobem.

Šedivý vizuál s modrozelenými a hnědými odstíny zároveň způsobuje, že film působí lehce chladně. A hlavně mdle. Na tom má vinu scénář režírujícího Jona Wattse, který nedokázal interakci dvou „čističů“ rozvinout do napínavějšího příběhu než je ten, který připomíná recyklaci nápadů z filmografie bratří Coenů.

Sledujeme dva bezejmenné profesionály, staršího (George Clooney) a o něco mladšího (Brad Pitt), kteří se jednoho večera ocitají ve stejném luxusním hotelovém apartmá. Neznají se, ale oba sem byli povoláni se zadáním sprovodit ze světa problém, který se tu vyskytl.

Na zemi leží mladý muž (Austin Abrams), který nejeví známky života. Manhattanská prokurátorka (Amy Ryanová), která ho na pokoj pozvala, nechce, aby jí nehoda, která to způsobila, zničila profesní kariéru, majitelka nedávno otevřeného hotelu zas chce ochránit jeho pověst.

Okolnostmi jsou tak oba vlci samotáři, kteří si myslí, že jsou nejlepší v oboru, donuceni ke spolupráci. V pokoji se totiž najde drogová zásilka, která může patřit nebezpečné albánské mafii, a navíc předávkovaná „mrtvola“ ožije.

Scénář funguje na zažitém modelu buddy movie, kdy si celou dobu dokazují, jak jeden druhého nepotřebují, až dojdou k poznání nutné kooperace tváří v tvář společnému nepříteli. Střet jejich eg se projevuje podmračenými čely a ironickými poznámkami na adresu toho druhého.

Jak hašteřivé špičkování, tak uvědomění si toho, že mají společného víc než jen styl oblékání, se odvíjí v předvídatelné trajektorii parťáckých krimikomedií typu Půlnoční běh nebo 48 hodin, které byly populární v osmdesátých letech.

Jon Watts se tohoto oldschoolového stylu drží, ale neposouvá ho nikam dál. Jeho film má atmosféru i povedený hudební podkres s využitím písní zpěvačky Sade, které se k náladě nočního New Yorku hodí. Režisér se ale ve vyprávění až moc spolehl na charisma dvou hollywoodských štramáků a zapomněl ho učinit čímkoliv zajímavé.

Dostává se nám tak scenáristicky odfláknuté variace na parťácké kriminální komedie, u níž i ono popichování působí s měnícími se lokacemi poněkud mechanicky. V samotném finále naznačené pokračování by tak muselo přijít s životnějším naplněním známé žánrové formulky, aby obhájilo svůj smysl.