RECENZE: Velikonoční zločin se odehraje, když se nikdo nedívá

Španělský seriál vás vezme do ospalého městečka, kde je velikonoční průvod důležitější než pravda, zrada teče proudem a vyšetřovatelka s výrazem „už jsem v životě viděla všechno“ marně hledá stopy podivného zločinu.

Výsledkem je sevřená, pomalá, ale místy i znepokojivá mozaika hříchů, kterou si musíte zasloužit trpělivostí. Kromě náboženství, drog, kryptoměn, pašování zbraní a honu na predátory se seriál věnuje i traumatům z dětství a mezigeneračnímu přenosu násilí.

Příběh začíná ve městě Morón de la Frontera, kde se během slavného velikonočního procesí začne jeden z účastníků tvářit jako postava z hororu (nebo z Bible, chcete-li), zatímco mu z očí stéká krev. Během oslav Kristova zmrtvýchvstání ideální záležitost.

Když k tomu připočtete brutální sebevraždu harakiri (tedy rituální seppuku) váženého místního občana a zmizení vojáka z nedaleké americké základny, je zaděláno na klasickou maloměstskou detektivku, kde nikdo nevidí, neslyší a hlavně nic neví.

Na scénu přichází seržantka Lucía Gutiérrezová (Maribel Verdúová) a poručnice Magaly Castillová (Mariela Garriga) – dvě ženy, které na první pohled těžko rozpoznáte, protože vypadají jako sestry.

Gutiérrezová je ostřílená místní gardistka, Castillová cizí vojanda z americké základny. Každá pátrá po svém, ale svět, kde jsou pověry silnější než fakta a kde se turismus nesmí ohrozit mrtvolami, je rychle spojí.

Pokud čekáte napínavou a atmosférickou jízdu ve stylu Temného případu, připravte si kafe. Tady se jede na rychlost velikonočního procesí – krok sun krok, dlouhé pohledy, ještě delší mlčení a scény i prázdné dialogy, které byste s klidem mohli vystřihnout, a pořád by vám nic neuteklo.

První chytlavou epizodou je až ta pátá o seržantu Andrewovi Taylorovi (Austin Amelio), která působí nadmíru kvalitně, jako by dostala od tvůrců speciální péči. Díky dobře vystavěné retrospektivě v ní dostanete po hodinách prázdných řečí a odboček konečně nějaké informace a hloubku. Zároveň zaujme i kvalitou záběrů a hereckými výkony.

Srovnání s Temným případem ale není úplně mimo: místní tradice, duchovno, rezavá maloměstská loajalita a vyšetřovatelé, kteří se zpočátku neznají a nemají se v lásce, ale stejně musí spolupracovat. Rozdíl je jen v tempu a míře toho, jak moc vás dění donutí věnovat mu pozornost. Tady se k dokoukání totiž musíte trochu nutit.

Přesto si seriál zaslouží uznání za to, že nevymýšlí laciné triky a staví na místní maloměstské atmosféře. Ta je sice pomalá jako odpoledne během španělské siesty, ale nakonec dokáže přece jen vlézt trochu pod kůži. Městečko působí idylicky, ale každým dalším pohledem je zřetelnější, že idylka je jen kulisa pro něco daleko temnějšího.

Maribel Verdúová v roli Gutiérrezové si drží svou hereckou laťku vysoko. Její unavená, ale odhodlaná policistka je nejsympatičtější a taktéž nejprokreslenější postavou seriálu. Garriga jako Castillová vypadá sice spíš jako módní redaktorka v roli vojandy, ale mezi ženami vznikne postupně alespoň základní chemie, která drží hlavní příběh jakž takž nad vodou.

Vedlejší postavy plní účel (někdy lepší, jindy sotva zapamatovatelný), ale málokterá vystoupí z řady. Samozřejmě že viníka a hlavního záporáka vycítíte ihned, když se poprvé objeví na obrazovce.

Potvrzení a vysvětlení svého podezření ovšem dostanete už za polovinou série. Mnoho dalších rozpletených linek pak seriál nechává i po konci nedořešených. Na můj vkus jich bylo možná až přespříliš a většina z nich by se dala bez ztrát vyškrtnout úplně.

Osm dílů seriálu vrcholí na Velký pátek, ovšem ne tak, jak jsme zvyklí z moderních kriminálek. Struktura vyprávění je totiž nastavená zcela nestandardně, kdy se první čtyři díly pokládají otázky, aby je následně pátá epizoda téměř všechny zodpověděla. Následující tři epizody se toho všeho snaží dopídit vyšetřovatelé, zatímco divák přihlíží jejich slepotě. A je to místy únavné.

Když se nikdo nedívá není seriál pro nedočkavce a konzumenty sprintujících příběhů. Ale pokud vás baví melancholická španělsky mluvená detektivka, kde se místo pistolí tasí odznaky a samurajské meče spolu s potlačenými traumaty, starými křivdami i kusy nevyslovené viny, pak v Morónu možná najdete to, co hledáte. Jen nesmíte čekat, že to bude hned, protože v tomhle městečku evidentně plyne čas o něco pomaleji.