RECENZE: Tvrdá odplata je podprůměrná i v mdlé nabídce akčních rychlokvašek

Pokud by tvůrci Tvrdé odplaty svou akční jízdu přibarvili, zlehčili a zkrátili, mohli divákům videotéky Netflix naservírovat celkem slušný béčkový film.

Už od první sekvence je však jasné, že režisérka Mouly Suryová a spol. vzali svou práci smrtelně vážně a žádná kultovní klasika z jejich díla nekouká.

Místo toho dostáváme film na objednávku. Otec hlavní hrdinky umírá za podezřelých okolností a dcera chce záhadě přijít na kloub. Vrací se tedy do rodného města, kde začíná pátrání, vloupačky a další zábavné prvky. Poctivá akce, napínavé okamžiky nebo zvraty jsou však v nedohlednu a nahrazuje je celá plejáda přešlapů.

Od stereotypů a klišé až po řemeslné chyby, které nepřehlédne ani rychle znuděný divák. Fakt, že Parker je další nesmrtelnou hrdinkou, by rozhodně nevadil, kdyby kamera neukazovala její záda centimetry od hlavní nepřátel nebo jí nenechávala vybuchnout granáty před obličejem. Mistrně zachycen je také její nenápadný pohyb přímo v zorném poli nepřátel. Tím ale vše jen začíná.

Pokud nefunguje akce, sází se na emoce. Hudební podkres divákovi bez oddechu připomíná, jak se má při konkrétních scénách cítit, a rychlý dramatický kvapík nahrazuje potřebný švih ve střižně.

Seznam skladeb z oficiálního soundtracku je pak malým úsměvným bonusem s vrcholem v podobě opakovaně využívané mexické písně La Llorona, která tklivě potvrzuje, že „plačící žena“ Parker opravdu ve scéně truchlí.

Alba nejprve volí emoce vojandy, která se suše loučí s padlým druhem, ale následně cit neukazuje ve chvíli, kdy ho narativ potřebuje. Střihem k tomu dokonce ani nedostává příležitost. Ta přijde až s dříve zmíněnou folkovou písní a pietní akt se rychle mění v divadlo vdovy po italském mafiánovi jako vystřižené ze skutečných filmových klasik.

Následují floskule v recitovaných řádcích scénáře, tradiční cigaretka v posteli a představení graduje onou tvrdou odplatou, na kterou si představitelka hlavní role vyzkouší mačetu se zátiším zapadajícího slunce a uplete dva copy (chybí už jen šortky, nátělník a dvojice pistolí značky Heckler & Koch).

Ani finále však uspokojení nepřináší. Parker zázrakem přežívá vše zlé, padouši padají jako v pohádce o Rambovi a pro logiku a návaznost scén jsou tu akční přechody a střih, které nechávají prázdná místa na divákově představivosti.

Pomsta je naplněna a vše se ztrácí z paměti stejně jako hrdinové jedoucí po osamělé dálnici vstříc dalším zítřkům.