RECENZE: Soudruzi udělali chybu? Seriál Whiskey s ledem se vysmívá všem bez rozdílu

Skutečný incident, který se odehrál nedaleko přístavu Karlskrona, staví švédský tvůrce námětu Jonas Jonasson, známý autor humorných knih jako Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, na jednoduché a poměrně logické výchozí situaci.

Totiž takové, že Rusové rádi popíjejí. A když se to s alkoholem přežene, dějí se věci, jež se po vystřízlivění těžko objasňují, jako je právě ostré vychýlení z kurzu.

Do hry se zapojují nejprve švédští rybáři, kteří si žijí ospalým a ničím nerušeným životem, než se odváží o spatřené ponorce zpravit úřady.

Pak se už na scénu dostavují divoké machinace mezi senilním, ovšem stále dosti obhroublým generálním tajemníkem KSSS a jeho zavilým kapitalistickým protějškem, tedy americkým prezidentem, jejichž slovní půtky na horké lince kormidlují obratné tlumočnice.

Naději na vyřešení hrozícího mezinárodního konfliktu, který nemá daleko ke zmáčknutí tlačítek atomových zbraní, přinese až svérázné duo. Tvoří ho švédský premiér, který se víc než o politiku stará o farmaření a domácí pohodu, a angažovaná sovětská diplomatka, jež dokáže jejich společnou vášeň pro chov ovcí využít pro navození smíru.

Podivnou událost, která dodnes zůstává neuspokojivě vysvětlena, převrhují tvůrci do alternativní reality, kde je možné takřka všechno. Jde o chytrý krok z několika důvodů. Vyhýbají se jím zodpovědnosti, jež by při jednoznačné interpretaci vznikla, a dopřávají si i nesmírný prostor pro černý humor a nadsázku.

Z herců na sebe nejvíce pozornosti nepřekvapivě strhává Brežněvův karikaturní představitel Stasys Jakštas. Zajímavou hloubku však skýtají i ženské postavy v čele s diplomatkou v podání Elsy Saisiové, které takové pozice v historických dílech obvykle nedosahují.

Minisérie nejspíš nepotěší milovníky seriózních výkladů minulosti, kteří u ní budou postrádat vážný přístup k neméně vážné záležitosti. Scénář neoplývá složitými promluvami s nutností být dostatečně obeznámen a pravděpodobně jej snadno pochopí i nejmladší generace.

Hovoří co nejpřímějším jazykem s povětšinou předem zřejmými vtipy, které trochu nuceně vrátí starší publikum do absurdních časů ideologiemi rozpůlené zeměkoule.

Sympatická je naopak naprostá férovost v komickém vylíčení národních stereotypů, v němž Švédové rozhodně nemají nad ostatními navrch. Ruská surovost, americká prudkost a skandinávská neutrálnost jdou ruku v ruce a slévají se v divácky vděčnou směs.