RECENZE: Šógun hraje brilantní politickou hru na pozadí střetu kultur, ostrých mečů a nekompromisních tradic

Atraktivní prostředí světu málo známého Japonska z počátku období Edo vystavělo velkolepé kulisy žánrově efektivnímu dramatu s politickým pozadím. Příběh o mimořádně spletitém tažení ikonickými časy v historii země vycházejícího slunce je vyprávěn z perspektivy jednoho z předních regentů Jošiho Toranagy.

Ten se musí bránit spiknutí, které ho má odstranit a přihrát moc nad Japonskem do rukou jeho nepřátel. Děním ale zamíchá ztroskotání evropské lodi, kterou řídí britský mořeplavec s vlastní agendou.

Tvůrci Justin Marks a debutující Rachel Kondová sestavili impozantní ansámbl herců a v nezaměnitelné atmosféře samurajského boje za mír vytvořili desetihodinovou jízdu, která nepotřebuje velkolepé bitvy, aby zasadila smrtící rány osudu.

S pomocí postavy britského námořníka Johna Blackthorna vytvořili skvělý kulturní balanc mezi hlasitým a drzým mořským vlkem a elegantním, avšak neméně fatálním projevem hrdých bojovníků z Japonska.

Série vtahuje diváka do děje odvážným výběrem jazykových prostředků (většina dialogů je v japonštině), které přinášejí potřebnou autenticitu i dynamiku mezi postavami.

Je nesmírně zajímavé sledovat adaptaci Blackthorna na nový svět a s tím spojené překladatelské finesy další zásadní postavy příběhu Lady Mariko.

S její službou po boku barbara a údajného piráta přicházejí situace, kdy slovy zmírňuje jeho dikci a záměrně ztrácí v překladu emoce. Famózní jsou i scény, kdy tvůrci nechávají Japonce na Angličana mluvit celé minuty, aniž by jim pořádně rozuměl.

Lingvistické hříčky jsou ale jen metaforickou špičkou hory Fudži, pod níž se pomyslně rozkládají dramatické zvraty, politické machinace, vraždy, i pro cizince naprosto nepochopitelné ztráty na životech ve jménu cti a zachování budoucnosti regenta a jeho vazalů.

Tříštění samurajských mečů se bojechtivé publikum rovněž dočká, ale bitevní pole zásadně ustupuje šachové partii, která s každým dílem graduje. Rozhodně nejde o dalšího Posledního samuraje. Katany se tak častěji otáčejí proti svým vlastním majitelům v šokujících momentech, které posouvají drama ještě o stupínek výš.

O život může přijít nejméně důležitý poskok i klíčový hrdina. Hodinová stopáž na jeden díl drží tempo a zároveň napětí. Hluchá místa prakticky neexistují, tiché scény a intimní konverzace naopak díky kulisám vynikají.

Už v minisérii z roku 1980 se povedlo přesně obsadit přední role v čele s Richardem Chamberlainem v roli Blackthorna, o více než čtyřicet let později hrají prim především japonští herci.

Toranagu si zahrál legendární Hirojuki Sanada, v rolích Mariko nebo přelétavého pána Izu Kashigiho Yabushigeho excelují Anna Sawai a Tadanobu Asano. Všechny výborně doplňuje i Chamberleinův následovník Blackthorne Cosmo Jarvis.

Desetidílný Šógun je mozaikou emocí, tvrdě zakořeněných zvyklostí a krutých tradic, které snad zapůsobí drsněji, ale paradoxně přimějí diváka milovat staré Japonsko a vše s ním spojené.

Drama s úžasnou atmosférou staví na Clavellově impozantní předloze, která mluví z obrazovky ostrým a přímým jazykem. Zároveň však dokazuje, že sepukku (japonská rituální sebevražda) vydá za tisíc slov.