RECENZE: Seriál Tisíc ran bojuje statečně. Knockout si schovává na druhou sérii

Londýn a jeho blízké okolí 80. let 19. století. Krvavé ulice, ilegální boxerské zápasy, drsná škola přežití a silné ženy, kam oko dohlédne. Tato kombinace mohla poslat seriál mezi šampiony, tedy nejlepší seriály roku, ale někde mezi úvodním gongem a posledním úderem se pár maličkostí ztratilo. Přesto by Tisíc ran rozhodně nemělo ujít vaší pozornosti.

Na první pohled vypadá Tisíc ran jako nekompromisní tvrdý úder. Detailní výprava, syrové uličky East Endu, špína, pot, krev a slzy. Londýn právě zažívá rozmach sportu jako symbolu mužnosti a disciplíny. Box se mění z kruté uličnické zábavy na oficiální sport s pravidly a učaruje i mnoha vysoce postaveným mužům. Ti si buď sami jdou pro ránu, nebo sázejí na své favority.

Barvy a kulisy diváka ihned vtáhnou a nastíní budoucí atmosféru. Kamera svižně krouží kolem ringu i mimo něj, choreografie zápasů připomíná dobře promyšlenou strategii zkušeného bojovníka. Každý pohyb má svůj význam a všechny rány včetně těch mimo ring bolí.

Tvůrce seriálu Steven Knight (Taboo, Východní přísliby) se drží svých osvědčených postupů a charakteristických dialogů, u kterých ví, že na diváky fungují.

V centru dění se ocitají Hezekiah Moscow a Alec Munroe, dva mladíci z Jamajky, kteří do Londýna připlouvají s nadějí, že tu najdou lepší život.

Jenže místo otevřené náruče dostávají jednu ránu za druhou, a to doslova i obrazně. Ve městě, kde se člověk musí protlouct pěstmi nebo lstí, není místo pro naivitu. Hezekiah se proto vrhá do světa nelegálního boxu, kde platí jen jedno pravidlo: přežít.

Hlavní osu příběhu tvoří konflikt mezi společenskými třídami. Rasové a genderové nerovnosti zde také hrají roli, ale nestojí v popředí. Tvůrci se inspirovali skutečnými událostmi. Do děje zakomponovali i reálné historické postavy a rozvinuli to málo, co se o nich dalo dohledat.

Malachi Kirby (Kořeny) v roli Hezekiaha Moscowa přesně vystihuje odhodlání bojovníka, jenž se snaží prokousat tvrdou realitou. Každý úder, který schytá, ho formuje a přetváří postupně do silného nezávislého muže v ringu i mimo něj.

Francis Lovehall v roli jeho méně průbojného přítele Aleca přináší potřebný kontrast. Zároveň je důležitým svědkem Hezekiahovy proměny. Jejich dynamika stojí na pevných hereckých výkonech a táhne první epizody kupředu.

Stephen Graham jako Henry „Sugar“ Goodson nastupuje do ringu jako hlavní drsňák až ke konci prvního dílu. Špinavý, surový a nekompromisní boxer má ve své režii celou čtvrť, pod vypracovanými svaly ho však pobolívá srdce z prázdnoty a samoty. Přestože se tvůrci snaží jeho charakter dostatečně vykreslit, místy to působí spíš jako snaha vymodelovat z gladiátora baletku.

Větší rány zde ale rozsévá Erin Dohertyová jako Mary Carrová. Hlava ženského gangu s názvem Čtyřicet slonů (Forty Elephants), která ovládá svůj svět a gang stejně pevně jako její mužští protivníci ring.

Chladnokrevná, odhodlaná a nepředvídatelná královna zlodějské skupiny klidně předstírá porod na ulici, aby mohly s kolegyněmi okrást zvědavé kolemjdoucí. Její příběh roste s každou epizodou a právě ona si z celé sestavy zaslouží titul nejlepšího hráče v poli. Po předchozí roli v Koruně zde ukazuje i svou drsnější a temnější stránku.

Ve vedlejších rolích se objevují i další zajímavé tváře. Jason Tobin jako Lao, provozní hotelu, se své role zhostil bravurně a s detailně vykreslenými nuancemi. Darci Shawová v roli Alice Diamondové předvedla také komplexní výkon, který bavil.

Přesto by si některé vedlejší postavy zasloužily více prostoru – právě v tomto směru mohl seriál přijít s lepší strategií a méně se spoléhat na osvědčené archetypy hlavních hrdinů a očekávanou zápletku ve formě romantického trojúhelníku.

Zatímco East End nabízí krvavé zápasy ve špinavých hospodách, svět viktoriánské smetánky běží v úplně jiném rytmu. Aristokracie si sice zachovává odstup od dělnických rvaček v temných uličkách, ale box v rukavicích se v jejích kruzích pomalu stává elegantním sportem gentlemanů.

Ulice a salony tak představují dvě naprosto odlišné scény – zatímco jedni bojují o jídlo nebo i o svůj život v nelegálních soubojích bez rukavic, druzí si box užívají z pohledu investice nebo jako kratochvíli a výstřelek moderní doby.

Náznaky těchto událostí v příběhu také jsou a hrají důležitou roli v posunu děje kolem hlavního hrdiny. Zbohatlíci chtějí víc peněz, ale nehodlají si špinit ruce, chudí by si přáli alespoň nějaké a ideálně, kdyby pocházely z kapes bohatých. Klidně i z královské pokladny.

I když se seriál snaží držet tempo, časem se začíná mírně točit v kruhu. Scénář postupuje podle osnovy, mnohé zvraty přicházejí předvídatelně a divák tak nějak ví, co se bude dít dál. Boxerské zápasy jsou zprvu sice dynamické, ale po čase ztrácejí tah na branku. Důkazem je i celá finálová epizoda, která probíhá zcela podle očekávání zkušenějšího diváka a chybí jí tak moment překvapení.

Přestože si zkraje přejete hlavního zlouna milovat, postupně se svým vývojem zdá být víc a víc obyčejný a spíše k smíchu. Sugarovy scény i dialogy působí přepálené a šablonovité. Seriál se snaží trefit do černého a zajistit Grahamovi životní roli a možná i nějakou sošku, ale někdy zkrátka míří až příliš okatě.

Srovnání s Peaky Blinders (v češtině Gangy z Birminghamu, šest sezon v letech 2013–2022) se zdá nevyhnutelné, ačkoli není úplně fér – Tisíc ran zatím disponuje jen jednou sérií. Zároveň ale postrádá nutnou dávku elegance a jeho postavy nemají zdaleka tak ostré hrany jako tvář Cilliana Murphyho v prvním zmíněném seriálu.

Ačkoli se tedy nacházíme v Anglii a v čase zhruba předcházejícímu událostem Gangů, jejich kvalit Tisíc ran zatím nedosahuje. Gangy z Birminghamu se škrábaly na vrchol postupně, ale s jasným plánem oslnit. Zápletky překvapovaly komplikovanými rozuzleními, které jsme sledovali se zatajeným dechem a ústřednímu gangu fandili, co jen šlo.

Tady je vidět snaha o velký knock-out už v první sérii, jenže údery ne vždy zasáhnou správné místo. A tak necítím po dokoukání větší sympatie ani k boxerům, ani ke členkám Čtyřiceti slonů.

Seriál zatím nemá takovou ránu jako velký Thomas Shelby (postava, kterou hrál Cillian Murphy), ani humor a osobitost, kterými disponoval jeho bratr Arthur. Nicméně silná atmosféra, vizuální styl a mnohé zajímavé postavy mu do budoucna dávají velkou šanci na úspěch.

Na druhou stranu opakující se mechaniky, někdy ne zcela originální scénář a postavy, které nepřilnou k srdci, ho srážejí lehce k zemi.

Druhá série už je ale na cestě a částečně natočená, možná právě v ní se Tisíc ran vypracuje až k titulovému zápasu. Do té doby zůstává slušným zápasníkem, který si v mých očích (ač tím půjdu proti hlasu lidu) zatím nezaslouží titul knock-outu sezony.