RECENZE: Původní animovaný seriál od Pixaru chce být novou rodinnou klasikou

Kromě oblíbených celovečerních animáků nás studio Pixar v minulosti zásobovalo i kvalitními seriály navazujícími na události svých úspěšných filmů. Povedené Psí kusy (volné pokračování Vzhůru do oblak se skvělým českým dabingem v podání Pavla Lišky), vtipná Filmová studia snů (vycházející z oblíbených filmů V hlavě) a mnohé další kousky oslnily na platformě Disney+ dětské diváky i jejich rodiče.

Na první původní seriál studia, který není založen na žádném z jeho filmů, tak byli fanoušci společnosti zvědaví. Animátoři z Pixaru nám totiž už mnohokrát ukázali, že dokážou vzít cokoli, ať už jde o zvířata, hračky či auta, a proměnit to v citově nabitou jízdu s přidanou hodnotou pro celou rodinu. Seriál Dej do toho všechno se snaží přidat k tomuto seznamu příběhy o softballovém týmu s názvem Okurky.

V popředí všeho stojí nejistoty. A to ty největší a nejčastější. Rodinné vztahy, první lásky, všudypřítomná technologie, očekávání a neúspěch. To všechno vstupuje na scénu společně s hrdiny Dej do toho všechno. Ti právě vyhráli důležitý softballový zápas a za sedm dní je čeká státní mistrovství.

Série má chytrý koncept, kdy vypráví události posledního týdne vždy z pohledu jedné osoby. Tempo působí lehce uspěchaně a ubírá bohužel na emocionální hloubce.

Světe div se, na diváky to i tak funguje, a seriál se tak rychle zařadil do nejlépe hodnocených titulů studia. Rychlá doba si zřejmě žádá i rychle odvyprávěné příběhy.

Pixar vždy uměl skloubit humor pro děti i dospělé. Seriálu Dej do toho všechno humor sice nechybí, ale často se uchyluje k přehnaným reakcím, rychlým gagům a křiklavým vtipům, které nejmladší diváky určitě zaujmou, ale starším už tolik sedět nemusí. Chybí zde jemnější humor a hlubší satirické momenty, které bychom od takového díla očekávali.

Série ale rozhodně netrpí nudnými pasážemi ani příběhy, se kterými se nelze ztotožnit. Potkáváme se nejen s problémy dětí, ale také dospělých, kteří stejně jako mladší hrdinové bojují s řadou nejistot a selhání. Celou jízdu doplňují také vedlejší charaktery, které pomáhají dotvářet ucelený vesmír a občas vyšvihnou laťku humoru o stupínek výš.

Přestože každá epizoda sleduje osobní boj konkrétní postavy, kvůli krátké stopáži nedostávají hrdinové příliš mnoho prostoru pro postupný vývoj, jejich příběhové linky tak působí mírně zkratkovitě. To ovšem dětským divákům s kratší dobou pozornosti, a možná nakonec ani velmi zaneprázdněným rodičům, příliš nevadí.

Série byla během výroby ovlivněna kompromisy, které nastaly po testovací projekci. Tvůrci se na základě názorů rodičů rozhodli odstranit transgenderovou postavu, kterou by mohli v záplavě animovaných seriálů vyčnívat.

Diváci argumentovali tím, že danou tematiku by s dětmi raději probírali sami a na jejich popud, než díky kreslené pohádce.

Emocionální momenty v seriálu působí silně, ale přicházejí jak na běžícím pásu. Příběhy jsou vystavěné tak, aby vrcholily do dojemných scén, ale kvůli zběsilému tempu (7 dní ve 20 minutách) není divákům dán dostatečný prostor, aby k postavám přilnul.

O příběhová klišé zde také není nouze, to ovšem rodinným animákům nikdy příliš neubližovalo.

Nejlepším prvkem seriálu se jeví rychlé přepínání mezi realitou a vnímáním reality očima hrdiny. Instantní endorfiny ze srdíček na sociálních sítích tak poletují kolem postav, hřejí jim tváře a nutí k úlevě i úsměvu. Jednomu pomáhá si svůj strach či svědomí vizualizovat, jinému zase zabalit své tělo do neviditelného brnění.

Pixar vždy designoval postavy s láskou a pečlivě jim vdechoval osobnost skrze nepatrné detaily. Tato snaha je v seriálu určitě patrná. Přesto pro mě vzhled postav postrádá onu osobitost a originalitu, na jakou jsem u studia zvyklá.

I tak je vidět velké úsilí o moderní a chytlavý vizuál, kdy si tvůrci hrají se všemožnými druhy animace a s kombinacemi barev. Různorodosti jednotlivých postav, jejich pohybů i odlišných osudů se taktéž velmi povedly.

Dej do toho všechno přišlo původně se zajímavým konceptem, který měl oslnit. Na to by ale potřeboval o trošku více prostoru a lépe vybalancované tempo vyprávění. Hlubší momenty by tak měly dostatek času na to, aby skutečně rezonovaly.

I tak si seriál vede zatím velmi nadprůměrně, u diváků sklízí jen samou chválu a stojí za zhlédnutí během rodinného večera. Nudit se určitě nebudete.

Dej do toho všechno vychází každou středu na Disney+.